Rozchod je jako smrt. S ním končí život, jak ho člověk zná. V dáli se rozprostírá nejistota posmrtné existence.

Jak moc máte rádi své elektronické mazlíčky? Nestačilo by si hrát s mikroby? Bojíte se nechat si implantovat neprůstřelnou kůži? Přijde vám psí čip málo a chcete si nechat vytetovat QR kód a navždy se propojit s internetem? Jaké jsou vize našeho propojení s technologiemi v budoucnosti a jaký je náš samotný vztah k nim? Takové otázky vznesla výstava Enter: Biopolis a možná je čas, aby si na ně každý sám za sebe odpověděl.

Touha po dokonalosti je něco, co mě, už jen jako otázka, vzrušuje. Často se ptám, kde jsou její meze? A co se stane, když ty meze překročíme? Hledala jsem odpověď i v Prostoru pro aktuální umění Prádelna Bohnice na výstavě, která se tímto tématem zabývá.

V srpnu letošního roku končí třetí ročník projektu Start up pro mladé začínající umělce. Je spojen s odchodem z domácí výstavní síně v přízemí Domu U Zlatého prstenu. Po pěti letech tak Start up opouští svoje místo a přesouvá se do prostor Colloredo-Mansfeldského paláce v Karlově ulici, které budou zpřístupněny na podzim tohoto roku.

Jdouce po Štefánikově ulici, snadno byste ji minuli. Když ale víte, co hledáte, lehce se jí dopátráte. Na první pohled nenápadná, ale je tam. Ve dvoře, hned za vyhlášeným smíchovským řeznictvím na Arbesově náměstí, se v prvním patře pavlačového domu ukrývá nově otevřená galerie.

Vyrostl v pivovarnické rodině, mládí prožil v šedé zóně, vystudoval historii a zeměpis a nyní je z něj hledač lidských zdrojů. Tento výčet by nebyl nijak ojedinělý, kdybych nezmínila jeho největší zálibu – už více než čtyři roky nenavštívil jedinou vernisáž bez toho, aniž by mu kolem krku nevisel fotoaparát. Martin Fryč díky specifickému zájmu denně dokumentuje dění na pražských výstavách a přináší tak kulturní přehled o současné umělecké scéně. Je přímým svědkem nejrůznějších forem uměleckého vyjádření. Je živým archivem. Je konceptuálním projektem.

„Slyším, jak se lidé zdraví »ty vole«, a rozhodla jsem se to předělat na »ty vůle«, aby bylo jasné, co v sobě máme nejcennějšího, abychom si to každým pozdravem uvědomili.“

S vypětím všech sil jsem se ubránil znuděnému zívnutí a pokynul poblíž vyčkávajícímu liliputovi. Když hbitě přispěchal, odložil jsem mu na hlavu poloprázdný goblet s retsinou. Lehkým zatleskáním jsem dal dvojici poblíž šermujících vojáků znamení, že zábavy s ocelí bylo pro dnešek dost.

Že by nově objevená Kolářova technika, nebo se zas jedná o nějakou uměleckou fikci? Ani jedno, ani druhé. Korespondáž je zkrátka povedenou slovní hříčkou na motivy koláží tohoto výtvarníka.

Po obou stranách vstupního koridoru galerie v Městské knihovně byly během výstavy street artu a graffiti (Městem posedlí) vyskládány krabice. Nejprve je otagovali vystavující umělci, na zbylých plochách si značkovali své teritorium návštěvníci.

Zcela nový koncept, doceňující internetovou kulturu a vlivy vizuální tvorby prezentované na internetu. To je krédem Galerie Plevel. Inovovaný vstupní prostor Karlín Studios přináší platformu, která legitimizuje tvůrčí myšlenky obsažené v síti skrze síť samotnou – on-line, internetové a 3D umění je vystavené v reálném prostoru. Chcete-li vidět, co je on-line, přijďte na vernisáž 27. února 2013.

Emilie Mašková, studentka pátého ročníku Fakulty umění na Ostravské univerzitě – obor knižní a obalový design, zahájila 18. 1. 2013 výstavu svých kreseb v pražském Café 3+1, kde je k vidění do 20. 2. 2012. Výstavu nazvala Tvoroš, choroš, listonoš. Povídali jsme si nejen o jejím podivném názvu, ale také o studijním pobytu ve Švýcarsku, inspiraci a dalších plánech autorky.

František Kupka nebo Vasilij Kandinskij? Kdo z nich jako první objevil tajemný svět, v němž znaky reality ztrácí svou funkci hlavního nositele významu a jejich místo nahrazuje nově osvobozená čistá barva a tvar? Vzhledem k tomu, že abstrakce vznikala ve vícero zemích prakticky paralelně, se takové úvahy o prvenství zdají být liché.

Zuzana Jíchová alias Oipooik je osobitá výtvarnice, kterou si možná někteří pamatují jako semifinalistku soutěže ilustrátorů Secret Wars. Přišla mi od ní pozvánka na vernisáž, tak jsem si příležitost k rozhovoru nemohla nechat ujít. Nejen dílo, ale i samotný život této mladé umělkyně totiž rozhodně stojí za řeč.

Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. Pro rodáka z české kotliny poněkud otřepaný jazykolam, pro cizince pravděpodobně nepřekonatelná překážka ve snaze ovládnout náležitosti češtiny a proniknout do jejích krás. Stejně tak by si marně lámal hlavu nad uměleckými díly, která od 7. 12. visí v malé galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové.