Před cestou do Číny jsem si kromě objemné dávky očekávání do báglu chtě nechtě přibalila i celou řadu nepodložených a šmahem ochočených předsudků. Možná moji představivost citelně prošpikovaly obrázky z komiksu Guye Delisleho Výlet do Severní Koreje, kdo ví.

Jestli je to, co dělám, street art nebo ne, nevím a je mi to vcelku fuk. Ráda koukám na věci, které za to bývají považovány. Baví mne. Ráda vytvářím ty svoje.

Ztrácí street art svůj význam v momentu, kdy je z ulice přesunut do galerie a stane se uměleckým artefaktem per se? Myslím si, že ano. Street art má své místo na ulici, právě na tom konkrétním místě, kde byl vytvořen. Je určitou formou komunikace, která v galerii odumírá, pokud je dílo vyzdviženo na piedestal a uzavřeno do sterilní situace „nedotýkejte [...]

Graffiti can vary from your crude bathroom stall scribble, for a good time contact the intern dept. to the revolutionary scrawling of a young Chairman Mao, look it up, I shit you not.

Pasta Oner se pohybuje v graffiti subkultuře od roku 1994 a je považovaný za jednoho ze zakladatelů streetartu v Čechách. Jeho současná tvorba daleko přesahuje tento druh vyjádření. Kromě výstav v galeriích a grafické práce se nejnověji spolupodílí i na instalaci v českém pavilonu na EXPU 2010 v Šanghaji.

Damien Mitchell is a young Australian artist living in Prague. We met in the club 2. patro where he came with his dog Franta whom he found a couple of years ago. You might have seen his stencils around the city but he also exhibits in galleries. Some of his works have caught my eye before.

Nesčetné styly a tendence, které se od 70. let v subkultuře graffiti vyvinuly, jsou rozsáhlým tématem, stejně jako celá psychologie a pozadí graffiti. Je zbytečné se těmito termíny v následujícím textu zaobírat, protože hlavní téma článku je mnohem konkrétnější. Jak se, proboha, v graffiti ocitly holky?

Ulice, náměstí, parky, průchody, křižovatky, zastávky, chodníky. Veřejné prostory měst i vsí, kde se potkávají soukromé příběhy. Je možné náměstí nazývat jinak než institucionalizovaným prostorem – nebo je stále veřejným prostorem určeným pro setkávání?
Hranice mého soukromí leží tam, kde začíná hranice soukromí druhého, zní jedna z oblíbených citací. Pokud se ale podíváme na takto stanovenou hranici veřejného [...]

V budově Francouzského institutu v Praze probíhá (mini) přehlídka street artu. Je s podivem, že se street art přesunul do prostoru galerie v době, kdy ho v pražské metropoli není ani tolik, kolik by běžný chodec mohl zaznamenat. Plně se tak ztotožňuji s větou Milady, která do návštěvní knihy napsala: „Škoda, že podobný věci není [...]