Jsem středobodem svého světa. Jsem bodem, kolem kterého se vše otáčí. Jak jinak ale mohu vnímat svět než skrze sebe?A kdy se zdravá sebestřednost mění ve škodlivou sebezahleděnost?

Diváci jsou vystaveni a sledováni námi, jak sami něco sledují… nikoli zpět diváky v nabízející se smyčce, ale cosi jiného…

V nejvyšším patře věže Centra DOX je od 27. 1. do 18. 4. 2011 umístěna železná konstrukce kostela od Juana Garaizabala: Understanding Bethlehemskirche (Porozumění Betlémskému kostelu). Monumentální kovový model o výšce 4,75 m patří do cyklu Memorias Urbanas (Paměť měst).

Enfant terrible české fotografie… narozen 1926… obsedantní zaujetí… vlastnoručně vyrobené fotoaparáty.

Galerie hlavního města Prahy v rámci expozice Po sametu, která představuje výrazné osobnosti výtvarného světa i legendy českého umění 20. století, jejichž tvorba sahá i před rok 1989, pořádá diskuzní večer v kavárně Domu u Kamenného zvonu.

Do fáze hodnocení a bilancování dospěla po sedmileté činnosti galerie Langhans a vytvořila výstavu LANGHANS PRAHA / Od roku 1880 / Jedno jméno, jedno místo, jedno téma.

Kdyby o ní v Hollywoodu nenatočili film, asi by u nás tak známá nebyla. Surrealistické obrazy tvořila ve stínu svého manžela, malíře obřích komunistických fresek. Teprve díky Salmě Hayek získala popularitu i mezi nezasvěcenými v umění střední Ameriky – vášnivá žena, obdivovatelka Stalina i propagátorka mexické kultury. Do 5. prosince jsou její obrazy ke zhlédnutí ve Vídni.

Decadence Now! s podtitulem Za hranicí krajnosti svou kontroverzností přitahuje stále další a další návštěvníky. Jedná se o výstavu, jejímž nejkladnějším hodnocením se stala věta „to se mi nelíbí“.

POKOJ Č. 13 je dekadentní komnatou aktuální módy a designu. Tematicky navazuje na třetí kapitolu Krajnost Krásy: pop i na jiné celky zhýralé výstavy Decadence Now! Za hranicí krajnosti, která právě probíhá v Galerii Rudolfinum. Od zbytku výstavy izolovaná instalace je do 2. 1. 2011 k vidění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ve kterém nabízí další pohledy na „úpadkové“ umění.

Před cestou do Číny jsem si kromě objemné dávky očekávání do báglu chtě nechtě přibalila i celou řadu nepodložených a šmahem ochočených předsudků. Možná moji představivost citelně prošpikovaly obrázky z komiksu Guye Delisleho Výlet do Severní Koreje, kdo ví.

Jak vůbec vnímali pojmy jako „životní prostor“ nebo „soukromí“ inženýři, kteří vymýšleli sídliště vyrostlá na zelené louce na krajích měst? A jak formuje lidskou duši okolí, na které je dotyčný od mala zvyklý? Podle stejné fazony střižené bloky, které do absurdity dovádějí sen o kolektivním bydlení, nabízejí mnoho možností k uměleckému uchopení. Od vtipu po vážně míněnou kritiku.

Svým kreativním přístupem změnili vnímání designových artiklů. Nehledají jen nové věci, ale především nové způsoby vnímání starých věcí, které denně obklopují nás stejně jako předešlé generace. Nejsou designéry, ani umělci, jen je baví sledovat věci okolo sebe tak trochu jinak.

Pražská muzea, galerie a jiné kulturní instituce se v sobotu 12. června již po sedmé otevřely všem příznivcům Pražské muzejní noci. Návštěvníků bylo letos přes 182 000 a jedním z nich byl i náš redaktor, který zaznamenal svoji noční jízdu po galeriích v následujícím reportu.

Léna Virgler is a real firecracker of a personality and it shows throughout her work. Morose scenes mixed with bright pink deer are a reoccurring theme, as is the ghostly self-portrait. When she paints she goes wild, throwing stuff around like a woman possessed, yet on the canvas she has a very delicate stroke, looking almost calculated in design.

III. ročník veletrhu fotografie PRAGUE PHOTO proběhne ve výstavní síni Mánes v Praze ve dnech 30. března – 4. dubna 2010 (vernisáž pondělí 29. 03. 10 v 18 hod.). Zásadní pozitivní změnou je začlenění veletrhu do nově vzniklé přehlídky fotografie PRAGUE PHOTO FESTIVAL, která bude probíhat na dvanácti místech v Praze v době od 30. března do 10. května 2010.

V budově Francouzského institutu v Praze probíhá (mini) přehlídka street artu. Je s podivem, že se street art přesunul do prostoru galerie v době, kdy ho v pražské metropoli není ani tolik, kolik by běžný chodec mohl zaznamenat. Plně se tak ztotožňuji s větou Milady, která do návštěvní knihy napsala: „Škoda, že podobný věci není [...]