Obyčejný kus látky nebo kůže na podpatku představuje pro designérského vizionáře jménem Kobi Levi úrodné plantáže neomezených možností. Vytváří sochy, do nichž se lze doslova obout. Inspiraci čerpá z každodenních maličkostí, které se světem ševcovství nijak nesouvisejí a které se snaží právě v boty přeměnit. Leviho střevíce tak získávají humoristický nádech a výrazně mění vnímání bot jako takových. Působí totiž stejně silně na nohou či bez nich.

Kobi Levi žije v Tel-Avivu, kde právě vymýšlí novou kolekci dámské obuvi. Svou tvorbu už prezentoval po celém světě, a přesto se dosud každý nový pár bot ručně vyrábí v Leviho studiu. Bota jako umělecké dílo? Proč ne? Představme si několik konkrétních ukázek doplněných o komentáře samotného autora:

Olive Oyl (Oliva Olivová)
První model, který vznikl na popud známé postavičky. Vždycky jsem Olive miloval, protože jsme si tak podobní: oba jsme vysocí a ploší. Dokonce mi v mládí kvůli této podobnosti přišili přezdívku! Tento návrh zachycuje podstatu Olive jako ikonu přetvořenou do objektu boty.

Slide (Skluzavka)
Nápad vzešel z neustálého naslouchání nářkům zákazníků, kteří si stěžovali na klouzání chodidel v botách s vysokými podpatky. Vybavila se mi klouzačka na dětském hřišti a podobnost obou siluet mě nadchla. Barvy tohoto modelu oslavují hravost a radostnost dětských hřišť.

Dog (Pes)
Nápad jsem dostal při sledování těžce dýchajícího psa, jehož uši plandaly až na zem. Uši jsem přeměnil na dvojitý podpatek a z tlamy teď noha „vyplazuje“ prsty.

Banana (Banán)
Kombinace banánové slupky a podrážky bot obvykle vede k nepříjemným nehodám. Já jsem naopak banánovou slupku viděl jako pozvánku ke vklouznutí dovnitř a nošení její jasné barvy. Jeden z cípů slupky tvoří zároveň podpatek, takže banán je kompletní.

Miao (Mňau)
Zde byl inspirací pohled na protahující se kočku. Jako bych zamrazil jedno z políček filmu jejího rituálu a použil jej pro siluetu boty. Právě to dává zpětně tomuto modelu pohybovou dynamiku a vdechuje mu život.

Double Boot (Dvojitá bota)
Vypůjčil jsem si ze světa fotografie efekt duplikace kolem středové osy. Tím jsem botám dodal velmi paradoxní, nerealistický vzhled. Říkáte si: „Kde je ta noha? Vzadu nebo vpředu?“

Zahrádka pověšená u stropu. Skleník vyhřívaný jednou žárovkou. Svítidlo Kristýny Pojerové získalo cenu šéfredaktorů Designbloku 2011 za nejlepší prototyp a cenu Katedry užitého umění na VŠUP.

Trávím víc jak polovinu roku v pražském bytě a ono „naplnění touhy po čerstvých bylinách v městské kuchyni“, o kterém designérka hovoří na svém webu, sdílím. Bylinky na jaře a v létě plní většinu z mých květináčů a truhlíků. S miniskleníkem by mi možná dobře rostly i v zimě díky světlu a teplu od žárovky.

Skvělý dárek k Vánocům, říkám si. A pak se podívám na cenu. Necelých třicet pět tisíc rychle vrátí na zem. Škoda… Skleník-svítidlo bych totiž v každém paneláku viděla moc ráda. A nejen v paneláku.

Více na www.krikri.cz/projects/sklenik/ a www.art-light.cz/vyrobce/ostatni/sklenik.html

Užitková životnost 20 minut a stovky let dožívání na různých místech v přírodě. Tak vypadá životní cyklus igelitových tašek, kterých se ročně spotřebuje kolem 500 000 000 000. Vynásobte těch pět set miliard několika stovkami let – a noste raději tašku na vícero použití, co se pohodlně vejde do kapsy i kabelky.

Projekt ekologických tašek „dobagu“ vznikl v rámci bojkotu používání igelitových tašek. Ekologická taška je vyrobena ze 100% polyesteru, který je recyklovatelný. Zároveň je voděodolná a lehká, váží jen 40 g, a přitom unese až 20 kg. Kromě klasické černé si můžete vybrat i z postupně rostoucí kolekce nových grafických designů. Více informací o taškách a soutěži pro amatérské grafiky a studenty grafických škol se dozvíte na www.facebook.com/dobagu.cz nebo na www.dobagu.cz, kde si tašky můžete zároveň koupit. Budou se hodit na Vánoce i po nich.

autor: Petra Šafářová

„Snažili jsme se zachovat původní atmosféru Aera. Onu industriální syrovost, která na vás spiklenecky pomrkává pokaždé, když projdete dveřmi do sálu nebo se zvednete pro další víno. Koneckonců svět venku a svět iluzí dělí filmová klapka baru.“

Kino Aero je kultovní klubové kino s vlastní specifickou atmosférou, kterou vedle samotného prostoru utváří také zážitky, akce a především lidé s ním spojení.

Když nás provozovatelé kina oslovili s možností navrhnout rekonstrukci baru a předsálí, rozhodně jsme neváhali. Největší otázkou však byly podmínky samotného zadání: „Dokázali byste navrhnout interiér baru do čtrnácti dní a posléze vše prosadit před investorem, kterým je Praha 3, následně vše projednat s předem daným projektantem a nakonec vše uhlídat při realizaci?“ Zatím nelze říci, jak se vše podařilo. Rekonstrukce probíhá za provozu a stále není ještě vše na svém místě (článek byl napsán na konci listopadu, pozn. red.).

I přes počáteční drobné konfrontace s investorem se naštěstí podařilo zachovat některé specifické detaily, jako třeba subtilní ocelové rámy oken a snad i celkový lehce „syrový“ pocit klubového kina. Nový prostorný bar obslouží oproti předchozímu větší počet hostů. Pro spolupráci na svítidlech jsme oslovili Silvii Luběnovou, která autorsky pojednala 24 kulatých žárovek. Barevnost baru jsme záměrně ponechali v tónech černé, bílé a škále několika zelených odstínů, které byly charakteristické pro staré Aero. Věříme, že nový bar s předsálím se stane přirozenou součástí výjimečné kultovní atmosféry kina Aero.

V neděli 18. prosince od 10:00 odstartuje na piazzetě Národního divadla v pořadí už sedmá prodejní výstava autorské tvorby. K vidění a ke koupi budou módní doplňky, šperky, oblečení a další zajímavosti z rukou českých designérů.

Na Dyzajn Márketu se můžete seznámit s více jak padesáti šikovnými tvůrci, prohlédnout si jejich dílo a také se něčemu přiučit v rámci pořádaných dílen. Zima vám nebude, akce se bude konat pod přístřeškem. Hudba a doprovodný program jsou samozřejmostí. Konec Dyzajn Márketu je naplánovaný na osmou večerní, takže si třetí prosincovou neděli zapište do diáře a dorazte včas!

mimo jiné na Dyzajn Márketu
Ruční výroba originálních šperků na zakázku, svatby, plesy, módní přehlídky, obchody, butiky a jiné. Šperky získaly v roce 2009 certifikát kraje Vysočina „Vysočina – regionální produkt“. Takto označené výrobky musí přispívat k dobrému jménu regionu, musí být dostatečně kvalitní, šetrné vůči životnímu prostředí a jedinečné ve vztahu k Vysočině.
www.fler.cz/michell
www.facebook.com/michell.sperky
Michaela Převrátilová
Lipnice nad Sázavou 257
582 32 Lipnice nad Sázavou
+420 604 779 059

Internetový obchodní prostor s originálními rukodělnými výrobky a multimediální tvorbou amatérských i profesionálních tvůrců z Čech, Moravy a Slovenska. Baví vás něco vytvářet? Nabídněte své výrobky! Máte svůj styl? Jste originální? Nakupujte přímo od autorů!
www.umcentrum.cz
Irena Marie Hartingerová
Tovární 132
266 01 Beroun

autor: Petra Šafářová

Hledáte místo, kde před Vánoci nakoupit originální dárky? Kde uvidíte to nejzajímavější ze současného mladého designu u nás? Zajděte si ne do supermarketu, ale do designSUPERMARKETu! Pátý ročník designSUPERMARKETu, prodejního festivalu současného mladého designu, proběhne od 7. do 11. prosince v nově zrekonstruovaných prostorách Paláce Archa v ulici Na Poříčí 26.

Ve třetím patře této architektonicky cenné budovy v centru města se na 1 500 m² představí několik desítek domácích i zahraničních vystavovatelů z oblasti užitého umění: produktového designu, grafiky, tvorby skla, porcelánu, šperků či módy. V části nazvané Market Líba dostanou tradičně prostor i mladí designéři, kteří sice nemají ucelenou kolekci, ale jejich jednotlivé produkty zapadají do celkové koncepce. Jako každý rok zde nebudou také chybět knihkupectví a kavárna.

Na designSUPERMARKETu na vás čekají originální a jedinečná díla, nenechte si akci ujít!

Více informací najdete na www.designsupermarket.cz nebo www.facebook.com/designsupermarket.

autor: Jiří Sedlák

Yvette Vašourková a Igor Kovačevič. Založili platformu MOBA, která vychází ze staroslovanského slova molitba-modlitba-moba a jeho význam sousedské výpomoci se odráží v úkolu každé stavby pomáhat svému okolí, přispět k rozvoji veřejného prostoru. V roce 2001 vytvořili Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA), prostor pro výzkum a alternativy v architektonické osvětě.

Co pro vás znamená střední Evropa?
IK: To je jednoduché. Stačí sednout do vlaku a v kterémkoli městě i sebevětší laik vystoupí a vždy pozná budovu divadla nebo místní školy. Na západě nebo na Balkáně tyto stavby i mapa města vypadá zcela jinak.

A jak vnímáte architekturu?
IK: V architektuře jsou dvě cesty. Můžete projektovat a stavět podle trhu. My se snažíme být kritičtí k současnému stavu společnosti. Chceme, aby si lidé uvědomili, v čem žijí. Architektura není o prostavěných čtverečních metrech v portfoliu.

YV: Někdy je lepší nepostavit nic než stavět špatně.

IK: Přesně tak. Vnímáme architekturu ve smyslu odpovědnosti k celku – a prostředí stavby, ten prostor, ve kterém je zasazena, je součástí tohoto celku.

YV: Architektura pro nás není design, není odrazem technologické invence naší doby. Je nutné se o každém projektu bavit komplexně, nesoustředit se na určitý detail. Pro nás je důležitý „hmotný prostor“. Láká mě vytváření prostředí v prostoru a zároveň otázka, jak dnes vypadá nadčasová architektura.

Jaký je podle vás stav architektury v Čechách?
IK: Na jednu stranu má veřejnost k dispozici úžasné množství informací, architektura je probírána v televizi, v novinách. Jenže je nebezpečí, že když se cokoliv stane mainstreamovým, kvalita klesá. Vrchol porevoluční české architektury se odehrál v 90. letech, je to spojeno s generací, která vystudovala těsně před a po revoluci. Z těch se dnes staly autority a mladá generace ještě není vyzrálá natolik, aby se vymezila. A zase jsme u mainstreamu, jehož základní vlastností je, že není ochoten vést konstruktivní debatu.

YV: Dnešní stav architektury je dán zejména výukou. Tradicí je, že architekti jsou vychovávání v duchu vytváření staveb a objektů. Současná úloha architektury ale spočívá v přidané hodnotě pro okolí a to nejen vizuální formou.

CCEA: PRAŽSKÁ MAGISTRÁLA – VEŘEJNÝ PROSTOR 21. STOLETÍ
Otevřeli jsme téma humanizace pražské magistrály. Trápí to spoustu architektů – některé už dvacet let. Během kterých se ale nic neudělalo. Je nutné změnit přístup a nepohlížet na architekty a instituce jako na protivníky, ale jako na ty, kteří mají podobné zájmy a různé názory, které vzájemně obohacují. A pak zjistíte, že úředníci, kteří mají magistrálu na starosti v rámci jednotlivých územních částí, o svých aktivitách navzájem nevědí.

Jakou roli tu pak hraje každodenní život a zmiňovaná sousedská výpomoc?
IK: „Vědět, že dobrý chleba s máslem je víc než instantní polévka,“ jak uvedla Jana Tichá v sobotních Lidovkách z minulého týdne (24. října, pozn. red.), je podstata vztahu mezi architekturou a každodenním životem.

YV: V tomto duchu sousedská výpomoc znamená sdílení a spoluvytváření kulturních hodnot – architektury.

Myslíte si, že každá budova má potenciál, aby veřejnému prostoru něco přinesla?
IK: I rodinný dům se zahradou může nabídnout něco ulici kolem sebe. Třeba noční osvětlení. Paradoxně v Čechách jsou v tomto ohledu soukromí zadavatelé lepší než zadavatel veřejný. Vezměte si, že za dvacet let se ze státních soutěží nepostavilo více než pět staveb, které by odpovídaly konceptu budov, které svojí existencí veřejný prostor obohacují. A pokud si to porovnáte s objemem prostavěných peněz…

YV: Chybí zde kontinuita odpovědnosti za svěřený veřejný prostor, a to nejen historicky, ale i v jednotlivých profesích, které do veřejného prostoru zasahují, ať jsou to politici, správci infrastruktury, dopravní inženýři, architekti a v neposlední řadě i policie a řada dalších.

CCEA: CULBURB
„Cultural acupuncture treatment for suburb“, tedy kulturní akupunkturní léčba satelitů. Tento dvouletý projekt právě začíná, a věnuje se tématu předměstí hlavních středoevropských měst. Budeme se snažit aktivovat a stimulovat veřejný a komunitní život skrze drobné intervence, ať dočasného nebo trvalého rázu. Výzvu participantům, kterou v listopadu uveřejníme, uzavřeme koncem ledna.

MOBA: PROJEKT SDÍLENÉ UVĚDOMĚNÍ
“První realizace po škole. Byli jsme najati, abychom z klasické devadesátkové zástavby v satelitu vytvořili kvalitní stavbu. Satelitní porevoluční prostředí ale příjemnému životu nenahrávalo a ani nová podoba by nic nezměnila. Postupem času jsme s klientem došli k názoru, že nejvhodnější je stavbu zbourat a prostor navrátit zpět přírodě.

MOBA: ÚPRAVY NÁMĚSTÍ SVOBODY A ULICE SVÁROV VE VSETÍNĚ
Tady se konaly tři zázraky. První byl ten, že jsme soutěž vyhráli. Druhým pak, že se uzavřela smlouva a třetím, že se projekt realizuje.




Více o platformě MOBA a projektu CCEA najdete na www.ccea.cz a www.moba.name. Nepřehlédněte koncem roku vycházející publikaci k výstavě Město nad městem – vize Karla Pragera, která se bude věnovat budově bývalého Federálního shromáždění a navázaným urbanistickým konceptům.

Co máš na nohou? Barevné botasky? Pak nosíš dílo Jana Klosse, který navrhl tento originální design. Před třemi lety společně s Jakubem Koroušem oslovili firmu Botas a díky vytrvalosti a jasné vizi se jim podařilo podílet se na určování současných trendů volnočasové obuvi.

Jan Kloss, designér a spoluiniciátor založení značky Botas66, na internetu vystupuje pod pseudonymem Zerwox. Pod tímto slovem také najdete mnoho projektů převážně z oblasti grafického designu, fotografie, módy či designu jako takového. Za některé z nich získal ateliérové či katedrové ocenění a za jiné, jako je i jeho doposud největší projekt – navrhování bot, obalového systému, propagace a mnoha dalších věcí pro značku Botas 66 – dokonce první místo na European Design Awards či umístění v Czech Grand Design.

Jak vůbec začala spolupráce s firmou Botas?
S kamarádem Jakubem Koroušem jsme si vymysleli, původně pro potřeby školního zadání, jakousi reinkarnaci značky Botas, lépe řečeno jejího nejslavnějšího modelu Classic. Když jsme pak oslovili s poměrně jasnou vizí vedení firmy a tím zjistili, že je nápadu nakloněna, dalo se vše do pohybu a po počátečním „oťukávání“ se začala krok po kroku budovat podznačka Botas66 a vše, co k ní dnes patří.

Co konkrétně obsahovala práce na doposud zřejmě tvém největším projektu?
Vpodstatě všechno od myšlenky až po její realizaci. Tedy samotné navrhování jednotlivých modelů bot a jejich názvů, výběr kolekcí, řešení obalového systému, propagace a komunikace jak směrem k prodejcům, tak samozřejmě k zákazníkovi. Dále výběr a oslovování subjektů či osob pro další spolupráci ať už na limitovaných modelech, či interiéru kamenného obchodu, prezentací na veletrzích či výstavách, řešení webových stránek apod. Za důvěru ze strany Botasu děkujeme a vážíme si jí.

Je možné říct, který design je nejpovedenější?
V první kolekci byl velkým překvapením model Insane, u kterého jsme se zpočátku rozmýšleli, zda ho do kolekce vůbec zařadit. Ten se nakonec stal jedním z nejžádanějších vůbec. Podobným překvapením byl i Rainbow maker. Naopak sázkou na jistotu jsou černé modely. Já osobně se moc těším, až obuji některé konkrétní kousky z nové kolekce…

Ovlivníš i materiál, ze kterého Botasky budou?
Samozřejmě. Snažíme se brát produkt jako celek a podle toho k němu přistupovat. Materiál je často o hodně důležitější než barevnost či nějaká myšlenka, kterou se snažíme většině modelům dát. Vše se ale daří vylepšovat pomaleji, než bychom rádi. Nové materiály jsou dost závislé na množství prodaných párů a z toho vyplývajících velikostí objednávek.

K čemu mají tvé boty zákazníkům sloužit?
Botas je, alespoň co se týče kolekce 66, v první řadě lifestyle produkt, který je možné si vzít takřka kdykoli a kamkoli. Nejedná se o sportovní obuv určenou pro velkou zátěž. Doufám tedy, že slouží především k sebevyjádření jejího majitele, zlepšení jeho nálady a v širších souvislostech snad i k udržení jednoho z tradičních místních řemesel doslova na nohou.

Jaká je tvá osobní představa budoucnosti Botas66?
Množství dostupných modelů pro běžný prodej v kombinaci s limitovanými, klidně o mnoho dražšími výrobky, ve spolupráci s různými subjekty od nás či ze světa, které budou k sehnání od sítě vlastních prodejen a galerií až třeba po místa jako jsou Colet v Paříži nebo Dover Street Market v Londýně. To už jsou ale hodně daleké cíle, nicméně ne nemožné.

Je i jiný projekt, jehož realizace tě těší stejně jako Botas66?
Teď mi dělá radost i práce na Pedal Project. Vzniká ve spolupráci s klukama z kreativní skupiny OKOLO. Co se týče vizuální stránky, má ji se mnou na starost kamarád Matěj Činčera, student VŠUP.

Co tě při tvorbě inspiruje?
Bude to znít možná hloupě, ale asi nejvíc hudba, bez které nemohu žít. Pak ulice, příroda, lidé, člověk si vezme hodně na výstavách, ve filmech, na internetu, v knihách. A důležitou složkou je cestování. Není nic lepšího než vidět srovnání s jinými zeměmi či městy, spousta věcí je u nás jinak, než by mohla nebo měla.

Jak by se to dalo změnit?
U každé profese jinak. Nemá cenu cokoli lámat přes koleno, ale určitě jsou, alespoň u poměrně úzkého odvětví, kterému se já věnuji, dobré akce jako Designblok, Design Supermarket apod. Dát lidem možnost kupovat si produkty, které mají duši, za kterými stojí třeba někdo, s kým se mohou ztotožnit. Přimět lidi se před konzumací zamyslet.

Když se krátce po revoluci začaly prodávat první mobilní telefony, staly se vzhledem ke své ceně zbožím jen pro omezenou skupinu lidí. Dnes jej má každý a život bez něj si dokáže představit jen málokdo. Symbol přepychu se mění ze dne na den. Ale dají se vůbec s luxusem spojovat pouze hmotné statky?

Představu o luxusu mění čas a samozřejmě i zdravotní a ekonomická situace. Pro nemocného může být luxusem život bez zdravotních komplikací, pro zdravého pak vysněná dovolená nebo nové boty. Pro jiného je luxusem kvalitní vzdělání, pro dalšího klidný večer a pro třetího třeba zpěv ptáků v oblacích. Hranice obecně definovaného luxusu se pohybuje na hranici materiálního klišé (drahá auta, přepychové vily, jachty, šperky, krásné ženy) nebo klišé uměleckého (slavný spisovatel dumající nad zápletkou v altánu své pečlivě zanedbané zahrady na francouzském pobřeží). Jaká je ale skutečnost?

Čeští boháči
Pokud vezmeme za pravdivou hypotézu, že bohatí lidé žijí v luxusu, můžeme se podívat, jak žijí čeští boháči. Tedy ti skuteční boháči, dolaroví milionáři. Těm se věnoval výzkum J&T banky z letošního května a ukázal, že nejvíce oceňují kvalitu, funkčnost a spolehlivost. Nedá se tedy tvrdit, že by se všichni čeští milionáři vyžívali v módních výstřelcích nebo v okázalé spotřebě – ono také jezdit denně ve Ferrari nemusí být vždy praktické. Kdo tedy udržuje při životě výše zmíněnou stereotypní představu milionáře? Jsou to média, celebrity, filmový průmysl, reklama? Je to jen kolektivně sdílená představa střední třídy, která realitě ale vůbec neodpovídá? Tato domněnka by potvrzovala fakt, že některé značky, které Češi považují za prestižní, se ve zbytku světa mezi ty nejlepší rozhodně neřadí. Přístup Čechů k luxusu tak nadále zůstává svým způsobem provinční.

Bohatství zavazuje?
Z výzkumu mezi nejbohatšími Čechy také vyplynulo, že většina podporuje charitativní projekty. Nad tím můžeme jásat, ale zároveň se nabízí otázka, proč. Sponsoring projektů a nadací působících v České republice může být známkou patriotismu, pocitu sounáležitosti a uvědomění si svých kořenů. Tedy hmotné poděkování společnosti za poskytnutí podmínek k získání nadstandardního majetku. Měly by ale takové aktivity být povinností každého člověka, jehož konto dosahuje určité částky? Platilo by toto pravidlo i ve chvíli, kdy by někdo vystudoval v zahraničí? Anebo když mu svého času mechanismy komunistického režimu bránily v rozvoji vlastního potenciálu? Je morálně správné být bohatý a nepomáhat chudým? Kdo vůbec stanovuje morálku? A jak moc ji ovlivňují peníze a společenské postavení?

Demokratizace luxusu
Pokud by se o luxusu přemýšlelo jako o nadstandardu, mohlo by do této kategorie patřit i kvalitní vzdělání. Není to tak dávno, kdy přijetí na vysokou školu bylo daleko obtížnější než dnes – a také mnohem prestižnější. Stává se tento luxus nedostatkovým zbožím?
Lze o luxusu uvažovat i jako o odlišnosti, kvalitě či vyjádření osobitosti? V současné době narůstá počet akcí, na kterých si můžete obstarat originální doplněk do bytu či šatníku. Tyto přehlídky vybízí k individualitě a podporují originalitu. Nakolik se ale tato originalita opět stává masovou záležitostí, je už na posouzení každého jednotlivce.

Ukažte svou pravou tvář
Luxus po česku ukazuje své ledví ve vyhledávačích. Prostě chytré auto pro střední třídu se dvěma závazky, hypotékou a chalupou po rodičích, polonahá Samantha Fox v džínových kraťasech, napodobenina nábytku z doby Ludvíka XVI., logo Louis Vuitton, Špindl a Tuzex – nemohu se zbavit pocitu, že jsem se vrátila o dvacet, třicet let zpátky v čase. Ale je to ten skutečný luxus, o který já v Čechách stojím? Neztratil se v honbě za luxusem vlastní vkus?

Co považujete za luxus? Hlasujte v anketě!

Do Prahy míří šestý ročník festivalu současného umění This Is Not Another Biennial, zkráceně Tina B. Letos s předem daným tématem ART–ECO–BIO. Od 20. října do 13. listopadu budou vystavena nekonvenční „zelená díla“ po celé Praze, a to hned na několika místech zároveň.

Tak jako každoročně se v rámci Tiny B. představí umělci z celého světa a nejnovější umělecké trendy v oblasti nových médií, light artu, video artu, performance a dalších oblastí. Jedním z nich je pro výstavu tak trochu netradiční prostor atomového krytu pod hotelem Jalta, kde se budete moci v době zahajovacích dnů od 20. do 23. října setkat se všemi kurátory, sběrateli, umělci a novináři. V průběhu festivalu zde budou vytvořeny dvě výstavní sekce. První s názvem Eco Bio Goes Around The World obsahuje převážně videa a instalace a druhá Německá sekce nám představuje sedm, jak jinak než německých, umělců, mezi které patří také světoznámá Claudie Robles. Ta k nám přijela se svým dílem Oceanique. Vystavovatelé ze Švýcarska, Izraele a Itálie budou křtít nově otevřený výstavní areál Vernon Depot v Holešovicích, a to v sekci Little Absurdities. Stranou nezůstanou ani umělci z Polska, jejichž díla je možné zhlédnout v druhé zdejší sekci Universal Habitat, My Habitat. Ještě před zahájením celého festivalu 19. října nezapomeňte navštívit vernisáž fotek Mickeyho Smithe. Ten ve Vernon Projektu, výstavním prostoru na rohu ulic Janovského a Heřmanova, představí svou sbírku s názvem Today. A jen kousek vedle, taktéž v ulici Janovského se nachází Galerie Vernon, která celý festival pořádá. Tam se ve stejný den otevírá výstava izraelské fotografky Angeliky Sher. Útočištěm letošních open air instalací se stane více než oblíbená (A)void galery na náplavce pod Rašínovým nábřežím, kde se mj. chystá americký sochař Kal Spelletich zkonstruovat třímetrovou sochu létajícího anděla. S festivalem po celou dobu spolupracuje kino Bio Oko, které poskytuje prostory videoprojekcím, z nichž jedna nás vezme na výlet až do dalekého, exotického Afghánistánu. A komu by to stále nestačilo a chtěl by prodiskutovat problematiku takzvaného ready-made umění, může tak učinit v budovách VŠUP na náměstí Jana Palacha.

Více informací naleznete na webu www.tina-b.cz, Facebooku Tina B. Fest nebo Twitteru @TinaBFest.

Ačkoliv jsem prozradil pointu své úvahy již v nadpisu, neboli že lze matematicky vyjádřit pocity štěstí, dále se dozvíte, jak se v našich myslích štěstí pojí s luxusem.

Derivaci matematikové vymysleli, aby si zjednodušili geometrické funkce a jejich použití v praxi. Derivace se zabývá vlivem malých nepatrných změn na finální výsledek.

Pod pojmem „křivka vitality“ pak míním ilustraci našich vnitřních pocitů. K následující úvaze jsem vytvořil jednoduché grafy, které by měly vše vysvětlit. Jako vzorové osoby jsem zvolil imaginární dívku Evu, pana Gregora a Františku.

Luxus je pak podle mě to, co nám přináší pocity štěstí. Tedy subjektivní vnímání nadstandardu, který si každý člověk uvědomuje a vnímá po svém. Jisté podobnosti ale lze vysledovat.

1. Křivka vitality
Eva je obyčejné děvče. Jednou je najedená, jindy má hlad. Jednou se nudí, jindy se baví. Její základní pocity se pravidelně střídají a tak i její křivka vitality je vcelku pravidelná – dalo by se říci že konstantní. A matematici vědí, že pokud zderivuji konstantu, dostanu nulu. (K)’ = 0. Tedy Eva není šťastná, ale také není nešťastná. Nula od nuly pojde.

2. Odměňování
Eva se zamiluje, například do pana Gregora. Pan Gregor daruje Evě krásnou růži – její křivka vitality je náhle narušena velkým pocitem štěstí. Již nepřipomíná konstantu (H1), a když takovou křivku zderivuji, dostanu nějakou pozitivní hodnotu, tedy důkaz štěstí: (H1)’ = H2

3. Pravidelné odměňování
Eva však dostává růži od pana Gregora každý den. Ze začátku má z růže velkou radost, ale po nějaké době si na pravidelně darované růže zvykne a radost již není tak veliká. Z luxusu se stává standard. Druhá křivka vitality opět začíná připomínat konstantu: H2 = K. A proto derivace této křivky opět dává nulu: (H2)’ = 0. Druhá derivace původní křivky vitality je tedy nula: (H1)“= 0. Protože pan Gregor nosí růže každý den, Eva je bere jako samozřejmost a kdyby náhodou pan Gregor jednou zapomněl, druhá derivace by mohla dávat dokonce negativní hodnoty. Eva by z nedostání růže mohla být nešťastná a mohla by přestat mít o pana Gregora zájem.

4. Nepravidelné odměňování
Pan Gregor se poučil a poté, co se zamiloval do slečny Františky, se rozhodl pro nepravidelné odměňování. Františka má základní křivku vitality podobně konstantní jako slečna Eva. Pan Gregor přinese Františce růži, což jí udělá velkou radost a to její konstantní křivku opět naruší: (F1)’ = F2. První derivací již dává jisté pozitivní hodnoty. Pan Gregor však nedává Františce růže každý den, ale velmi nepravidelně. Navíc někdy místo nepravidelné růže daruje Františce automobil nebo dům, což jí udělá ještě větší radost a její hodnoty štěstí po druhé derivaci jsou tak stále vysoké. (F2)’ = F3. Nyní si jen pan Gregor musí dát pozor, aby se jeho odměňování nestalo pravidelným – protože jedině tak učiní slečnu Františku šťastnou. Druhou derivací křivky vitality budou vycházet pozitivní hodnoty: (F1)“= F3, jedině pokud pan Gregor zůstane nepředvídatelným a bude v jinak standardním životě Františky tím, kdo přináší subjektivní pocity štěstí a luxus.

Závěr
Na jednoduchém příkladu jsem chtěl ukázat, že pocit štěstí je relativní v závislosti na okolnostech, ale lze si jej i plánovaně navodit. Kdyby Eva žila v luxusu a od pana Gregora denně dostávala nové auto, měla by následné pocity štěstí naprosto stejné, jako kdyby od něj dostávala pravidelně růže. Neboli luxus si uvědomuje ten, kdo radosti získává nepravidelně. Samozřejmě křivku vitality neovlivňují pouze věci, které žena dostává od svého milého. Odměňovat se můžete i sami a to nejen věcnými dárky, ale i v rámci bohatství duševního.

Krok za krokem. Cestou necestou. Napříč módními trendy. Bez ohledu na styly. Jdou za kvalitou, jednoduchostí, funkcí a estetikou. Dávají přednost užitné hodnotě nad komponovanou krásou. Každá z tašek je cestou k té další, vývoj je neustálý a malosériové kolekce Playbag jsou pouze milníky na cestě k ideálu. Vydejte se na cestu s nimi.

www.playbag.cz

V první říjnovou neděli, tedy 2. října, kdy je ještě teplota únosná i v podvečer se chystá jedna z mála podzimních venkovních kulturně společenských akcí. Pro všechny příznivce originality a přátele českých tvůrců je tu skvělá možnost seznámit a pobavit se s českými designéry, vyzkoušet a zakoupit si ty nejoriginálnější kousky z řad šperků, doplňků, oblečení a vlastníma rukama si vyrobit tašku nebo se naučit, jak tisknout na trička. Vystavovat, prodávat a věnovat se svým zákazníkům bude více než 50 designérů jako LoveMusic, APB Clothing, Vintage Fashion Quasimodo, Mum-ray aj. „Našim cílem je dostat šikovné designéry do povědomí co nejvíce lidí, které zajímá originální tvorba. Snažíme se propojit příjemné kavárny s Dyzajn Márketem a vytvořit tak co nejlepší prostředí pro návštěvníky i designéry.“ Říkají organizátorky Dyzajn Márketu Terezie Tunková (atelier MATE) a Tereza Kupková (ToPotěší). Přijďte si ještě jen tak posedět venku s přáteli za doprovodu příjemné hudby uprostřed designérské komunity. A navíc si pořídit něco pěkného, co rozveselí blížící se pochmurné měsíce. Dyzajn Márket bude pod přístřeškem, takže ani déšť by vás neměl odradit.

Dyzajn Márket
Piazzetta Národního divadla
Národní 4, Praha 1
ne 2. 10. 10:00–22:00
vstup zdarma

www.ondrejpetrdesign.cz

Na ruku jim jde mladá značka Ateliér Frou-Frou. Šperky vznikají v malých limitovaných edicích nebo pouze v jednom unikátním kousku. Frou-Frou vytváří bižuterii pro nejrůznější příležitosti – svůj outfit můžete originálně doplnit, ať se jedná o formální večírek nebo kino s kamarádkou. Použité materiáy jsou dováženy z orientálních bazarů a trhů měst z celého světa, což mimo jiné zaručuje i jejich jedinečnost. Jednotlivé komponenty pro výrobu vlastních originálních šperků jako jsou například korálky ze šedesátých let (které se již nevyrábějí) ve Frou-Frou také najdete.

Kam ale jít? Do kamenného obchodu v Jaromírově ulici 25 v Praze 2 nebo do internetové galerie na www.frou-frou.cz. K Folimance můžete zamířit i pokud se vám oblíbený šperk rozbije. Ateliér Frou-Frou dobře ví, že „i ty nejlevnější ozdůbky mohou k člověku přilnout více než briliantové šperky,“ a tak bude-li to v silách dílny, nahradí vám poškozené díly, upraví délku, vymění zapínání, převléknou přetrhnuté korále nebo celý šperk upraví podle vašich představ.

Na webu také najdete malou ukázku věcí, které si můžete koupit přes e-shop, dorazí pak poštou nebo si je můžete vyzvednout v Jaromírově ulici. A dost možná, že budete odcházet o pár pokladů bohatší.


Ateliér Frou-Frou
Jaromírova 25, Praha 2
www.frou-frou.cz

V pražské Kolbence, konkrétně v areálu Pragovky (Kolbenova 34), se chystá již třetí vydání Sámošky. Registrace účastníků probíhá do 16. září. Nepropásněte svou šanci!

Pro velký zájem a úspěch Sámošky proběhne 15. a 16. října třetí vydání. Tentokrát organizátoři vyhlásili téma Odpad. Tvůrci a vystavující tak mají šanci představit své produkty z recyklovaných materiálů a ukázat, co dovedou s věcmi, které jiní už vyhodili. Speciální pozornost bude věnovaná EKO výrobkům, zapojena bude i retro technika v podobě vinylů, gramofonů a 8mm kamer. Organizátoři slibují možnost prezentace 70 účastníkům ze všech oblastí.

Samozřejmostí je pestrý doprovodný program. Těšit se můžete na DJs, projekce s živým hudebním doprovodem, improvizované ArtKino, divadelní představení, kreativní workshopy šití, návrhářství, práce s květinami, atd. Vyvrcholením sobotního večera bude módní přehlídka několika salónů. Nebudou chybět soutěže o zajímavé ceny a pro nejmenší se připravuje dětský koutek. Konkrétní harmonogram doprovodného programu bude zveřejněn během září na www.samoska.info i na Facebooku.

Chcete se zúčastnit?
Sámoška hledá všechny, kteří mají co nabídnout a využívají recyklovaných materiálů a starých věcí pro nové účely. Staňte se její součástí, přihlaste se a prezentujte se. Přihlášky se přijímají průběžně do 16. září, kapacita je omezená na 70 vystavujících. Přihlásit se můžete přes webové stránky akce, kde najdete i veškeré potřebné informace a formuláře.

Co je Sámoška?
První Sámoška vznikla v alternativním prostoru Underground v pražském Karlíně jako akce, která se stane základnou pro výměnu kontaktů v oblasti nekomerčního umění. Akce s návrháři a designéry slavila úspěch. Druhé kolo pak už bylo výrazně bohatší díky pozvaným výtvarníkům, malířům, grafikům, fotografům, vydavatelstvím… Vznikl tak Veletrh kreativního umění, který obsadil areál Pragovky v pražské Kolbence. Vstup byl volný, dveře otevřené. Na celkových 2 000 čtverečních metrech se během dvou dnů představilo na 100 vystavujících. Návštěvníci měli možnost pořídit nejen oblečení, ale i svítidla do bytu, obrazy na stěnu či tetování ušité přímo na tělo.

Sámoška
areál Pragovky, Kolbenova 34, Praha 9
15. a 16. 10.
Přihlášky účastníků (vystavovatelů) do 16. 9.


autor: Lucie Jánová

28.–30. července 2011 probíhá další Code:Mode Summer 2011. Letošní akce navázala na loňský první open-air ročník, který se tehdy konal na Střeleckém ostrově. Tentokrát se pro všechny vystavující otevřel prostor Smíchovské náplavky a přilehlých zákoutí.

Kromě další příležitosti pro nezávislé a originální módní návrháře se organizátorkám podařilo demonstrovat možnosti, které nabízejí lehce zanedbaná náplavka, sloužící dnes ponejvíce jako parkoviště, spolu s tzv. Smíchovskou pláží a přilehlým dětským hřištěm. Díky záštitě městské části Prahy 5 byla značná šance, že všechny tři dny naplní slibovaný bohatý program a uspokojí všechny návštěvníky.

Code:Bike
Základní filozofie festivalu zůstala bez výraznějších změn. Bylo zachováno nulové vstupné a kromě budování komunity nezávislých tvůrců (oděv, šperk, doplňky, bytové dekorace, knihy atd.) se stále více pozornosti koncentruje na doprovodný program a jedinečné tematické uchopení. Code:Mode Summer 2011 se tak zaměřilo na cyklistiku jako ideální formu městské dopravy.

Bike:Design
Už na jaře 2011 se Code:Mode připojilo k iniciativě Auto*Mat a jejímu projektu – Zelené mapě. Právě tato mapa jako základní tištěný materiál tvořila hlavní komunikaci letní edice Code:Mode. Nepřekvapí tak, že Code:Mode Summer 2011 představuje speciální sekci s designéry, kteří chápou kolo jako určitý odznak osobitosti a hravosti. V programu se pak toto „téma“ odrazilo ve formě závodů na fixed gearech, exhibice, servisní dílně Bajkazylu (který sídlí na protější náplavce), Bicyklu a dalších. Prostor pro zaparkování kol na místě zajištěn!

Design:Life
V Galerii se střídají divadelní představení s filmovými projekcemi. Poletování mezi stánky zpestřují exhibice parkouru, flatlandu, frisbee, footbagu a fotbal–freestylu. Na místě si lidé mohli půjčit longboardy, skaty, frisbee, hakisaky a hromadu dalšího letního sportovního vybavení. Díky dětskému hřišti se ani omylem nezapomnělo na rodiny. Večer pak dav unavený sluncem, módou a sportem ze země zvedají večerní DJs a parties s pouličními hudebníky.

autor: Barbora Šichanová

Velké vlny v Česku aby jeden pohledal, a tak přestože je skimboarding v plenkách, rychle si nachází nové příznivce jak v řadách skateboardistů, snowboardistů či jiných boardistů, tak u lidí, kteří si vždycky chtěli vyzkoušet pocit surfování v domestikovaných podmínkách.

Jezdit se dá takřka všude. V Česku je spousta koupališť, které mají pozvolně ubíhající písčité či zemité pláže, a tato místa jsou pro ježdění těmi nejlepšími. Dalšími jsou břehy řek, ale i větší kaluže na posečené zahradě či louce. Po deštích můžete skimovat i na kalužích ve městě. Poslední variantou je sestavení vlastní dráhy, což může znít složitě, ale stavba je opravdu jednoduchá.

K výrobě stačí pouze plachta (např. silážní), materiál na vytvoření zvednutých boků dráhy (lze použít izolační potrubí, plastové potrubí, starý koberec, atd.). Následně je potřeba najít vhodný plac na ježdění, nejlépe rovný, položit plachtu, udělat boky, napustit vodu a vzhůru za jízdou.

Někdy je i levá ta pravá
Pro začátek je důležité mít navoskovaný skimboard – ale v žádném případě nevoskujte skluznici! Vosk se používá na nášlapovou plochu skimu a pomáhá tak proti klouzání nohou.

Při pohledu na jezdce vypadá nastupování na skimboard velice jednoduše, ale nenechte se zmást.

Důležitou věcí je zjistit, kterou nohou pojedeme vpředu. Pokud si jezdec není jistý, fungují zde stejné fígle jako u snowboardu, tj. postavit si jezdce před sebe a strčit do něj… výšlapová noha bývá většinou noha přední.

Nejdůležitější je správný nástup
Při jízdě vpředu pravou nohou (tzv. goofy) se prkno chytne levou rukou za spodní část skimu a pravou za bok v horní pravé části prkna. Po rozběhu se na prkno naskakuje oběma nohama nastejno, případně nejdříve zadní a následně přední nohou.

Při naskakování se nikdy nezakláníme, protože tím dostaneme těžiště těla do stádia, ze kterého už není úniku a hrozí pád.

Péče o skimboard
Skimboard je vyroben ze dřeva, a tak obzvláště na písčitých plážích dochází k sedření laku. Při viditelném poškození je vhodné nechat skimboard řádně oschnout (ne na přímém slunci) a následně znovu nalakovat (např. lodním lakem). Pokud nejezdíte, nenechávejte skimboard ve vodě. Za slunečných dnů se snažte odkládat skimboard do stínu, aby nestékal vosk a namočený „skim“ se nedeformoval. Navoskovaný skimboard odkládejte dolů skluznicí, nikoli nášlapovou částí. Zabráníte tak nalepení nečisto