Všem, kterým jsem naše zážitky vyprávěla, nevěřícně kroutili hlavou. „Dovolená na Sardinii byla jedna z nejlepších,“ tvrdili shodně travelleři i turistické slípky. Pro nás byla jedna z nejhorších, snad proto, že nepatříme ani tam, ani onam.

Zastavíte na železničním přejezdu, z nejbližšího křoví se vyřítí skupina domorodců a rychlostí blesku vám ukradne pneumatiky. Jako většina předsudků o zaostalých postkomunistických zemích je i tenhle mylný. Balkánské státy jsou nádherné, přátelské a až na výjimky levné – to jsme vyzkoušeli na vlastní kůži v počtu sedmnácti lidí v jedné dodávce a třech osobácích během měsíčního výletu. Jako správní nemajetní studenti jsme ignorovali kempy i hotely a spíš vyzkoušeli trpělivost místních mužů zákona se spaním pod širákem.

Dominikánská republika je zemí protikladů. Jedni ji nazývají rájem na zemi, pro druhé je pastí, ze které není úniku. Stojí tu vedle sebe luxusní hotely a chatrče, na vysušených pastvinách umírají krávy, zatímco o pár kilometrů dál jsou louky plné zeleně. Tyto rozdíly jsem si uvědomila až poté, co jsem navštívila městečko, kam žádný turista nezavítá.

Kitesurfing je adrenalinový vodní sport využívající sílu větru a tažného draka pro jízdu na vodní hladině obohacenou několikametrovými skoky a často i neuvěřitelnými akrobatickými triky.

Proč žiju v dodávce? Hlavní důvody jsou asi zvědavost, touha po dobrodružství a osvobození od pravidelného měsíčního nájmu.

Jedním z nejlevnějších způsobů, jak procestovat nějakou zemi, je pořídit si obytnou dodávku. Původně ani obytná nemusí být – přizpůsobit ji tomuto účelu není nijak těžké, stačí mít trochu šikovné ruce. My jsme si svou „postel“ smontovali dohromady švýcarákem. Ale vezměme to pěkně od začátku…

Whether it’s down the road or around the globe, getting there is unavoidable. While we do not condone some of these methods and will not bail you out of goal if you are caught; scamming a free ride is something of an art. Here are some of the best ways to get around on the cheap.

Pokud se chcete vydat na cesty a nemáte ani korunu, máte v zásadě dvě možnosti. Ti odvážní půjdou pěšky a ti ještě odvážnější pojedou stopem.

Úspěšný Vasilij Sigarev
Jak přežít ve městě na kraji světa?
Narodil se v roce 1977 v bohem zapomenutém městě Vrchní Salda na Urale. Život v rodném městě má velký vliv na tématiku Sigarevových dramat. V jeho divadelních hrách svádí nevinná a naivní mládež boj na život a na smrt s krutou realitou. Výsledek zápasu je vždy nejasný, ale i přesto jim zůstává to nejdůležitější – [...]

Význam nohou a bot nabývá v mužském a ženském světě různých podob. Pro jednoho jsou dolní končetiny prostředkem k chůzi a boty povinnou součástí outfitu. Pro druhého představují chodidla v lodičkách sexuální stimul. Dalšího nutí neidentifikovatelná síla nastřádat a vlastnit co nejvíce párů bot. A co na tom, že je dotyčná osoba neunosí a vlastně ani nepotřebuje? Lze vymezit přesnou hranici mezi normálním a úchylně [...]

You cannot talk about fetish without at least mentioning planet earth’s number one leader on the subject. Japan has it all when it comes to this stuff. When you hear about the suppressed fart sniffing Brits or the pain junky Germans they pale in comparison to the fetish capital of the world.

Zažijte atmosféru 9. ročníku uměleckého veletrhu Art Prague. V prostorách výstavní síně Mánes budete druhý květnový týden moci obdivovat originální díla téměř všech výtvarných oborů napříč celým světem. Kromě galerií z ČR se ART PRAGUE zúčastní galerie z Francie, Německa, Švýcarska, Holandska a Taiwanu. Z českých umělců budou zastoupeni třeba Jaroslav Róna, Zdeněk Sýkora, Jiří Načeradský, Michael Rittstein a desítky dalších, [...]

„To jsem ti, Ivetko, včera slyšela, že náš mladej jde na nějakou schůzi pro úchyláky. Prej se tam probodávaj a pálej a napichujou na háky, primitivové. Už nevědí roupama, co by, tohle sebepoškozování přece nemůže bejt normální. A ještě si dovolujou tomu říkat kultura!“

Byl pozdní večer, první máj a potom jsem ji pical dvakrát vleže u kamen, po večeři vkleče a pak vstoje, večerní máj, byl lásky čas a ona měla jednu nohu na stolici, jednu na nůši, já ji fikal a do toho hrdliččin zval ku lásce hlas a ona křičela „Es tut weh. Jesuskotte“ a seděla mi nahou prdelí na klíně a o lásce šeptal tichý mech, svou lásku slavík růži pěl a já ji fikal na kanapé třikrát po sobě. Tvůj KHM. 1835.

Pasta Oner se pohybuje v graffiti subkultuře od roku 1994 a je považovaný za jednoho ze zakladatelů streetartu v Čechách. Jeho současná tvorba daleko přesahuje tento druh vyjádření. Kromě výstav v galeriích a grafické práce se nejnověji spolupodílí i na instalaci v českém pavilonu na EXPU 2010 v Šanghaji.

Damien Mitchell is a young Australian artist living in Prague. We met in the club 2. patro where he came with his dog Franta whom he found a couple of years ago. You might have seen his stencils around the city but he also exhibits in galleries. Some of his works have caught my eye before.

Nesčetné styly a tendence, které se od 70. let v subkultuře graffiti vyvinuly, jsou rozsáhlým tématem, stejně jako celá psychologie a pozadí graffiti. Je zbytečné se těmito termíny v následujícím textu zaobírat, protože hlavní téma článku je mnohem konkrétnější. Jak se, proboha, v graffiti ocitly holky?

Ulice, náměstí, parky, průchody, křižovatky, zastávky, chodníky. Veřejné prostory měst i vsí, kde se potkávají soukromé příběhy. Je možné náměstí nazývat jinak než institucionalizovaným prostorem – nebo je stále veřejným prostorem určeným pro setkávání?
Hranice mého soukromí leží tam, kde začíná hranice soukromí druhého, zní jedna z oblíbených citací. Pokud se ale podíváme na takto stanovenou hranici veřejného [...]