Dva sourozenci s lehce incestním vztahem. Slib, který nedovolí odejít ani po smrti. To vše zarámované neony tokijské vykřičené čtvrti.

Dobře si to léto pamatuji. Bylo mi necelých osmnáct a chystaly jsme se s bývalými spolužačkami na chmelovou brigádu. „Ach, to bude paráda!“ myslelo si mé 17 let, 11 měsíců a 15 dní staré já.

Jeden z nejšílenějších vlivů na vývoj fyzického divadla. Cirkus Archaos byl založen roku 1986 Pierrotem Bidonem jako moderní cirkus, tedy v čistě lidském obsazení bez zvířat. Zato se jejich vystoupení neobešla bez motorové pily, polykače ohňů, stěny smrti nebo akrobacie na hranici života.

A je to tady! Není cesty zpět, neboť jsem překročila pomyslnou hranici. „Já těm děckám asi už nerozumím,“ vyklouzlo mi z pusy při jedné zapálené debatě. Kamarádka, toho času učitelka na gymnáziu, usrkla vína a dodala „jsou hrozně pasivní, jenom čekají, co jim kdo podstrčí pod nos.“ „To my v jejich věku,“ přitakaly jsme si, „my jsme nebraly [...]

Genesis P. Orridge. Psychic TV. Thee Temple ov Psychick Youth. Vernon Castle. PTV3. Znalci vědí, laici tápou.

Kdo má za to, že počítačové hry jsou jen prostředek k zabití času a že člověku nic nepřináší, bude vyveden z omylu hrou Machinárium od studia Amanita Design. Jejich hra je vskutku uměleckým počinem, který se v českých vodách tak často nevidí.

Mark Jenkins, člen blogu Wooster Colective (neznáte? googlujte!) a umělec, jenž využívá formu lidského těla k instalacím, které nenechávají místo pro lhostejnost. Chytře pracuje s biologickým nastavením lidské mysli i se snahou jedince pomáhat těm, kteří se ocitli v situaci, kterou viditelně sami nezvládají.

Otevřela jsem v kadeřnictví časopis psaný na křídovém papíře, proložený mnoha módními fotkami a letmo se začetla. A tak jsem se dozvěděla, že pokud mě čeká nějaká společenská událost, je třeba připravovat se minimálně tři týdny dopředu. V první řadě shodit zimní špíčky (brr, strašné slovo), pak hurá na kosmetiku, depilaci, manikúru – a po maratonu procedur můžete konečně na [...]

„Je jaro, tajou ledy a já pšíknu naposledy,“ zpívá brněnské hip hop duo Čokovoko. Letos to vypadá, že ledy hned tak neroztají. D1 se mění na kluziště, vlaky mají zpoždění. Všichni brblají „To je hrůza!“, ale zároveň se leckomu na tváři objeví nostalgický úsměv, že „tolik sněhu bylo naposled tak před 15 lety.“
Možná, že teď [...]

Tak prý se to naše století vyznačuje problémem volného času. V minulém století lidé asi volný čas neměli. Anebo tomu říkali jednoduše nuda. A té se vyhýbali; zaháněli jí – prací, zábavou, čímkoliv podnětným, hlavně něčím, co zabere více než půl hodiny. Proč je vůbec problémem mít volný čas? Zřejmě nedostatek volného času je tím [...]

Vlastním jménem Louis Thomas Hardin, 1916-1999. Slepý skladatel žijící v New Yorku. Jistý čas byl blízkým přítelem Artura Toscaniniho a mladého Leonarda Bernsteina. Jeho excentrismus jej ale vzdaloval, nakonec i od manželky a dětí. Šil si vlastní šaty, vyráběl vlastní hudební nástroje (slepý!) a rád trávil čas na ulici. Stal se jednou z charakteristických figurek města na 6th Avenue.

Ukrajina většinu Čechů buď nezajímá vůbec anebo láká baťůžkáře na laciný a zároveň poměrně exotický výlet. Může tato země, která se v České republice stala synonymem pro zdroj levné pracovní síly, nabídnout kvalitní umělecký zážitek?

Jedním z důkazů generačního posunu je všeobecná tolerance mladých k tetování a piercingům. Jemné „bodymods“ se staly každodenní součástí a tak nás nepřekvapní prodavačka s madonnou (piercing těsně nad horním rtem), taxikář s tunelem (náušnice roztahující otvor) nebo recepční s rukávem (tetování pokrývající více jak 2/3 délky ruky).

Kočka domácí. Kdo by ji neznal. Od pradávna totemové zvíře vyznačující se svobodomyslností a nespoutaností. Kočka má svou hrdost, své tajemné kouzlo a hlavně – devět životů, řeknou si někteří z vás. Těm, kterým z devíti zbyl život už jen jeden, mnohdy hodně zubožený, pomáhají dobrovolníci v OS Podbrdsko. Povídaly jsme si s Františkou Kernovou, dobrovolnicí z tohoto občanského sdružení.

Na jaře roku 1999 se vydávám za přáteli do Londýna. Na návštěvu, koupit pár vinylů po klubech a navštívit několik akcí po squatech.

Jak poznám, zda se mě krize dotkla či nikoliv? Existují snad i na toto poznání nějaké úžasné tabulky či žebříčky? Zkusím použít metodu příkladu, protože jeden takový mi roste přímo před okny. Pokaždé, když se na něj v průběhu dne podívám, divím se, co vše je člověk schopen zkazit.

Asi je to v lidské povaze. A o něco víc v té české. Neustále se nám cosi nelíbí. Vždy se najde něco, na co si zhurta a z plných plic zanadáváme. Vánoce bez sněhu, mráz v lednu, úroveň televizních pořadů nebo nespolehlivost Českých drah.

V září 2008 byla ukončena stavba solární školy v indickém Himaláji ve vesničce Kargyak. Nápad jednoho Čecha tak pomohl dětem naučit se číst a psát.