Streetartové malby v nadživotní velikosti začaly náhle zaplavovat Prahu. Lidé se pozastavují v úžasu a sledují počin mladého umělce, který již druhým dnem maluje dvě velké siluety dívky a chlapce v perspektivě ubíhající ulice.

Jak moc máte rádi své elektronické mazlíčky? Nestačilo by si hrát s mikroby? Bojíte se nechat si implantovat neprůstřelnou kůži? Přijde vám psí čip málo a chcete si nechat vytetovat QR kód a navždy se propojit s internetem? Jaké jsou vize našeho propojení s technologiemi v budoucnosti a jaký je náš samotný vztah k nim? Takové otázky vznesla výstava Enter: Biopolis a možná je čas, aby si na ně každý sám za sebe odpověděl.

„Mezidomí jsou všechny plochy, které jsou součástí města, ale ne samotných domů.“

HELL Party je událost. Svědčí o tom nejen počet návštěvníků – na letošním ročníku jich byla neuvěřitelná tisícovka – ale především spokojené až nadšené výrazy na jejich tvářích a celková atmosféra akce. Tady se totiž smí to, co jen málokde.

Tento původní projekt coworkingového centra Creative Gate spojuje autorský design a módu s ekologií.

Blešáky, bazary, antikvariáty, nebo sekáče. Pro někoho sklady plné haraburdí, pro jiné studnice pokladů. S Janet Lavickou se potkáváme v holešovické kavárně, nedaleko útočiště VotočVohoz, přibíhá z jedné schůzky, aby zas pokračovala na další. Její život je hektický, ona je ale spokojená, protože dělá, co ji baví: nabízí lidem alternativu ke konzumnímu životu plnému přebytku.

Pokud čtete Kulturní Pecku průběžně již čtvrtý rok, jistě si všímáte drobných, v lepším případě i výrazných, změn. Dějí se kontinuálně s naším záměrem jít kupředu a zlepšovat jak kvalitu obsahu, tak i obalu. Pojďme si teď neformálně popovídat o formě.

Od začátku roku se množí zmínky o HELL Party, extravagantním večírku pod taktovkou tattoo & piercing studia HELL.cz. Redaktorům Kulturní Pecky se povedlo proniknout do zákulisí nejhrubší párty ve městě a odhalit šokující skutečnosti.

Dnes není žádný problém koupit si v kterékoli prodejně konzumní chléb, pekárny a samoobsluhy jsou na každém rohu, stačí jen vejít a obsloužit se. Proč se tedy stále více lidí rozhoduje pro pečení vlastního domácího chleba? „Lidem dobrý chleba chybí, nejsou spokojení s rychlokvaškami z obchodu. Pro naši oblast je typický chleba ze žitného kvásku, který si žádá svůj čas a práci… a žádný sušený mix to nenahradí,“ říká Maškrtnica, jedna z autorek nedávno vzniklé kváskové mapy.

Jdete po městě, spěcháte z nádraží do školy, z práce na poštu, domů ze sámošky. Hledáte nejrychlejší trasu do cílové destinace, prodíráte se prostorem a zřídka kdy se zastavíte a uhnete z předem plánované trajektorie. Třeba Vrchlického sady, takzvaný Sherwood, je jedním z míst, která jako by byla určena jen k průchodu. A právě tam také začínala netradiční prohlídka po Praze s bezdomovcem Honzou H.

Na internetu vznikají stále nové projekty, které dávají virtuálnímu světu o něco sociálnější rozměr. VotočVohoz je jedním z nich. Chcete dát svým svrškům ještě jednu šanci? V takovém případě čtěte dál.

Dlouho jsem o něm nevěděla. Když jsem se o něm prvně doslechla, ostýchala jsem se. A když jsem se konečně osmělila, unikl mi mezi prsty. Loni se totiž pekelnický večírek studia HELL.cz nekonal. Letos mám ale zase šanci: HELL Party volume 7 bude! A bude velká. Abych se mohla důkladně připravit na všechno, co mě tam čeká, vyzpovídala jsem Mášu, která je v HELLu podle vlastních slov „ta buchta přes média“.

Monitorování kamerovým systémem. Shromažďování osobních údajů v databázích. Sledování pohybu osob. To nejsou scény z kriminálního seriálu ani antiutopická vize fungování společnosti. Jedná se o běžné praktiky umožněné moderními technologiemi.

Zapomeňte, že jste měli dceru. Název knihy pochází z úryvku jednoho z dopisů, který Sandra Gregoryová adresovala svým rodičům. V tu chvíli ještě nevěděla, jaký rozsudek nad ní zazní. Ale roky strávené v thajské věznici se už pomalu začínaly rýsovat.

První prosincová sobota v Brně patřila nejen vánočním trhům a smrtícímu „svoboďáčku“, ale především slam poetry. Ve Flédě se konalo výroční desáté finále české soutěže. Nejvíce bodů od publika obdržel mladý Martin Fillipi, následován Bohdanem Bláhovcem v těsném závěsu s Konstantinem Metodějem. Ale jak pravil klasik: „The points are not the point, the point is poetry.“

Vypadá to, že jsem v úzkejch, ale netuším, jak jsem se tam dostal. Zjistil jsem totiž, že se mě z nějakého neznámého důvodu snaží svým zpěvem zachránit Vilém Čok.

Prožijte den D roku 2012 tam, kde končí čas a začíná PROSTOR. Od 21. do 27. prosince vyjma Štědrého dne, v novém žižkovském kulturním centru na Koněvově 219, Praha 3 se projekt PROSTOR promění v hudební klub, výstavní galerii, artové kino, knihovnu i prodejní trh!