„Kdo u čerta vás nutí, abyste se ztotožňovali s motýly, chrobáky, cvrčky či jepicemi?“ Tak se ptali bratři Čapkové poté, co bylo jejich nové dílo Ze života hmyzu rozcupováno kritikou jako předpotopní podobenství. Vladimír Morávek si v závěrečné části cyklu „Čapek (Čapkové) na provázku“ pokládá stejnou otázku a jako odpověď nabízí velkolepou podívanou, která naplní všechny divákovy smysly, místy až na hranici snesitelnosti.

Soňa Červená je hodná holka, ale dostala od Emilie Marty v roce 1884 napít a Depresivní děti toužící po penězích se to nebojí říct nahlas. Ve své nejnovější inscenaci se nechali inspirovat látkou od autorských práv nedávno oproštěnou, tedy dramatem Věc Makropulos od Karla Čapka. Více než devadesát let starý text pojali trochu netradičně, akcentovali téma nesmrtelnosti a inscenaci tak částečně osvobodili od tematické linky soudních procesů, na kterých je založena jedna z hlavních zápletek dramatu. Ostatně od souboru Depresivních dětí se nic tradičního očekávat nedá.

Občanské sdružení Kulturárium na jeden měsíc vrací kulturu tam, kam bezesporu odjakživa patří –zpět mezi kavárenské stoly.

Pokud jste doposud nebyli na představení jednoho z nejlepších divadelních souborů v Česku, nepropásněte poslední šance. Do konce letošní divadelní sezóny Farma v jeskyni vystoupí ještě v divadle Ponec, Roxy/NoD a v divadle Alfréd ve dvoře.

Taneční představení ve mně vždy vzbudí chuť k pohybu. Připomínají mi, jak velkou a nezaměnitelnou radost přináší. Jak čistě a přesně může vyjadřovat vnitřní hnutí. Co když ale člověk takovou možnost jednoduše nemá? Když nejen ladnost vytrénovaných tanečních kroků, ale i pouhé zdvihnutí vlastního chodidla je pro něj nedosažitelnou metou? Je pak uvězněn ve své schránce a odsouzen k zatrpklému pozorování těch, co si svoje štěstí ani neuvědomují, dokud o něj nepřijdou?

Svět v obrazech. Introspektivní taneční cesta. Průzkum vlastních hloubek nebo napojení na kolektivní nevědomí? S choreografem a tanečníkem Michalem Záhorou a producentem a tanečníkem Honzou Malíkem jsme si povídali o představení Orbis Pictus. Najdete ho na festivalu Česká taneční platforma, který letos již po devatenácté přináší to nejzásadnější z českého současného tance.

Přehlídka toho nejlepšího z českého současného tance a pohybového divadla proběhne od 11. do 14. dubna nejméně na pěti pražských nezávislých scénách (divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio ALTA, Teatro NoD). Během čtyř festivalových dnů se představí zásadní české umělecké skupiny jako 420PEOPLE, DOT504 & Teatr Novogo Fronta, Lenka Vagnerová & Comp., ME–SA, NANOHACH, Spitfire Company, Tantehorse nebo VerTeDance. Svůj autorský projekt také představí Andrea Miltnerová a další.

Divadlo Na zábradlí uvádí příběh známého astronoma, který pod nátlakem odvolal koperníkovské učení o oběhu planet. Galileo v inscenaci Davida Czesanyho není ani hrdina, ani zbabělec. Poživačně touží po vědění, umanutě věří v lidský rozum a „nic lidského mu není cizí“.

O textech Borise Viana se traduje, že je nelze převést na jeviště ve smysluplné podobě. Přes tento fakt se čas od času někdo odváží vypravit do surrealistického světa plného barev, vůní a personifikovaných předmětů a pokusí se tento mýtus vyvrátit. Vloni Česko zasáhla dokonce jakási vianománie; na jaře měl premiéru Srdcerváč v podání pražského amatérského spolku TotO divadlo a na sklonku minulého roku vznikla hned dvě zpracování Pěny dní na renomovaných scénách v Praze a v Ostravě.

Premiéra dvou autorských her je výsledkem tříměsíčního kurzu Divadla Fórum, který probíhal v divadle Řetízek na DAMU od konce října 2012. Lektorka a zároveň studentka KVD DAMU Martina Čurdová se s metodou Divadla Utlačovaných seznámila na zahraničních stážích ve Španělsku a Brazílii. Po svém návratu se snaží tuto interaktivní formu divadla přiblížit českému publiku. V jakém smyslu je divadlo interaktivní a kdo jsou oni utlačování, můžete zjistit ve středu 20. února 2013 ve Studiu Truhlárna na pražském Žižkově.

David Radok opět spolupracoval s Národním divadlem. Po úspěšných operních inscenacích nastudoval s činoherním souborem Shakespearovo drama Troilus a Kressida. Hra se na „první scéně“ objevila poprvé.

Herec Daniel Červinka svádí boj s duševní nemocí. Čtyři roky byl mimo jeviště, teď se vrací jako hlavní představitel MMXII Zánik domu Usherů. V Celetné, kde měla inscenace premiéru, se uskutečnil i náš rozhovor. Téměř po celou dobu interview se mi díval do očí, působil klidně a smířeně. Opakovaně děkoval svým spolupracovníkům. Nebylo těžké začít si s ním tykat.

Společnost Dr. Krásy vytvořila komorní inscenaci na motivy povídky Edgara Allana Poea. V hlavní roli se po letech na jeviště vrátil Daniel Červinka.

Národní divadlo moravskoslezské přivezlo na pražskou Novou scénu v rámci přehlídky České divadlo 2012 svou inscenaci Čechovova Ivanova v režii
Štěpána Pácla.

Veselé skoky samy sebe označují jako originální pohybové divadlo. Pro přesnější představu bych ještě dodala nálepku „vtipné“. Zatím snad každé z jejich představení mě dokázalo rozesmát nebo nadchnout neotřelým nápadem. A při tančení také zpívají.

Pavel Juráček – příbramský mladík, živelný student FAMU, horečnatý tvůrce, romantický milenec, agresivní partner, zoufalý toxikoman, egoistický bohém, apatický stín, troska, která nedokáže psát a nedokáže se psaním přestat. A Tygr v Tísni zahraje jeho Deník.

Velké akce s bohatou nabídkou zajímavého programu mi jen dokazují, kam až sahá má neschopnost rozhodnutí. Vybrat jsem si nemohla ani v rámci Letní Letné 2012. Jako vhodné rozhodnutí se ukázalo věřit pořadatelům a vyrazit rovnou na zahajovací show. Je pravděpodobné, že v ní uvidíte to nejlepší, to, co naláká na další program. Lacrimae tuto tezi více než potvrdilo.

Performance. Kola. Design. Komunita. Divadlo. Veřejný prostor. Kreativita. To jsou hesla, která charakterizují začátek sezóny v holešovickém Studiu ALTA.