Do Česka se po necelých třech letech vrací legenda elektronické scény – britští Lamb. Jedna z nejoriginálnějších kapel přelomu tisíciletí přijede představit své aktuální album 5, které vzniklo po sedmileté tvůrčí odmlce. Lamb dospěli, překonali řadu osobních sporů, zbavili se otěží velkého vydavatelství a jsou zpět na koncertních pódiích.

Pod pseudonymem Lamb se skrývají zpěvačka Lou Rhodes a producent Andy Barlow. Dvojice se dala dohromady v polovině devadesátých let v Manchesteru, přesto bývá často spojována s bristolskou trip hopovou scénou a jejím typickým zvukem, který definovala jména jako Massive Attack, Portishead nebo Tricky.

Lamb inspiraci trip hopem nezapřou, ale už na svém debutovém eponymním albu z roku 1996 představili vlastní originální zvuk, který stál na směsici drum and bassu, breakbeatu, nakřáplého vokálu Lou Rhodes a právě trip hopu. Lamb pracují i s akustickými nástroji – především housle a basa si vydobyly svůj prostor v mnoha skladbách Lamb a staly se součástí jejich nezaměnitelného stylu.

Když se v roce 94 dávali Barlow a Rhodes dohromady, plánovali, že jejich spolupráce bude jen dočasná. Úspěch prvního alba je ale přesvědčil, že Lamb mají budoucnost. Skladba Górecki, která se na desce objevila, se vyšplhala až na třicáté místo britského žebříčku a dodnes patří k jejich nejznámějším hitům.

Léta naivity
Lamb se okamžitě zařadili mezi jeden z největších objevů a nadějí elektronické scény. Není divu, že v té době mělo manchesterskou dvojici již delší dobu pojištěné vydavatelství Mercury Records spadající pod olbřímí Universal Music. Mnozí předpovídali, že Lamb budou udávat hudební trendy v následujících letech. Ve skutečnosti ale dvojice Rhodes – Barlow zůstala se svým zvukem poměrně v osamění. Mercury Records však nešlo ani tak o originalitu, jako o co nejvyšší prodeje alb a kreativní dvojice tak měla brzo narazit.

„Tenkrát, když jsme dávali Lamb dohromady, byli jsme tak naivní, že se tomu dá dneska jen těžko věřit! Upsali jsme se velkému vydavatelství poté, co jsme měli hotové pouhé tři skladby. Smlouva nás zavazovala natočit pro ně šest alb v okamžiku, kdy jsme vůbec netušili, jestli dáme dohromady první. Bylo to jako jízda na horské dráze, nad kterou nemáme vůbec žádnou kontrolu. Takže potom, co jsme vydali první album, což bylo takové období líbánek, museli jsme najednou začít čelit tlakům vydavatelství, aby naše hudba byla víc komerční a abychom se prodávali způsoby, kterými my jsme se rozhodně prodávat nechtěli,“ popisoval nedávno pro magazín Backstagerider Barlow.

Barlowa a Rhodes navíc provázely neustálé osobní konflikty. Bouřlivý vztah a každodenní střety dvou protikladných osobností mohutně komplikovaly jejich vzájemnou spolupráci. Nesly však ovoce v podobě mnoha jedinečných písní.

Nejplodnější období
I přes všechny problémy vydávají v roce 1999 Lamb možná své nejlepší album Fear of Fours. Písně jsou o něco čistší a uhlazenější, o to silněji působí nálada a atmosféra celé desky. Světlo světa tak spatřily nezapomenutelné a dodnes aktuálně znějící skladby Softly, Little things nebo Fly.

Jenže po vydání Fear of Fours se kapela prakticky rozpadla. Rhodes s Barlowem měli pocit, že jejich osobnosti se natolik sváří, že už spolu nadále nemohou spolupracovat. Následovala rozluka a tvůrčí pauza.

Ale netrvalo dlouho a Lamb se opět scházejí ve studiu. Už v roce 2001 vychází deska What Sound, na níž se objevuje největší hit Lamb – skladba Gabriel. Dokonalá elektronická balada, při které nejednomu naskakuje husí kůže.

V roce 2004 přichází další deska Between the Darkness and Wonder, záhy poté se ale Lamb – zdá se – definitivně rozpadají. Osobní konflikty nesourodé dvojici připadají už nadále nepřekonatelné.

Rhodes nedávno pro Guardian popisovala, jak vypadalo jejich koncertní turné z roku 2004. „Andy pařil jako zvíře a já jsem s sebou měla svoje malé děti. Snažila jsem se je vzít v našem autobusu někam, kde to nebylo plný vajglů a prázdnejch flašek a rock and rollovejch trosek vůbec. Tenkrát byly naše vztahy pěkně napjatý.“ K tomu se přidal tlak vydavatelství, které po manchesterském tvůrčím duu chtělo komerčnější produkci, více melancholického zasněného popu „něco jako Dido“. A konci Lamb už nebylo vyhnutí.

Definitivní konec
Universal Music neváhá a nedlouho po rozpadu Lamb vydává jejich best of album Best Kept Secrets. V roce 2005 následuje remixová deska Lamb Remixed.

Jak Barlow, tak Rhodes se mezitím vrhli na jiné projekty. Lou Rhodes nastartovala celkem úspěšnou sólovou kariéru. Do dnešních dnů vydala tři desky, ve kterých se vrací k folku. K hudebnímu stylu, v jehož vodách se pohybovala, než potkala Andyho Barlowa a zrodili se Lamb. Barlow se věnoval především projektu Hoof a mimo jiné produkoval album britského písničkáře Finka.

Léta oddělení, kdy se dvojice příliš nestýkala, jejich vztahu prospěla. „Něco se s námi stalo a tam, kde jsme teď, se nesnažíme vytočit jeden druhého. Teď chápem, že jsme každý jiný a užíváme si to,“ myslí si Barlow.

A tak Lamb v roce 2009 poměrně překvapivě vyrážejí na koncertní turné, během kterého se zastavili i v Praze. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o více než jednorázovou záležitost a Lamb by se chystali dát znovu dohromady. Lou Rhodes dokonce během turné pracovala na své třetí sólové desce. Ta vyšla v roce 2010 pod názvem One Good Thing a producentem alba nebyl nikdo jiný než bývalý kolega z Lamb Andy Barlow.

Až během práce na One Good Thing si Rhodes podle svých slov uvědomila, jak inspirativní je pro ni spolupráce s Barlowem. „Andy byl ten malej brácha, kterej vás dokáže pokaždý strašně naštvat! A já jsem byla ta velká ségra, která ho pořád nasírá. Ale teď jsme dospěli a vyzráli a to, že jsme si takhle blízcí, nám umožňuje hodně unikátní tvůrčí vztah,“ řekla Backstageriderovi Rhodes. Reinkarnaci Lamb tak už nestálo nic v cestě.

Velký návrat
V roce 2011 vychází po sedmileté odmlce pátá řadová deska lakonicky pojmenovaná 5. Lamb se tentokrát rozhodli vydat desku bez velkého vydavatelství za zády a vrátit se k atmosféře a energii prvního alba. A vskutku, na 5 to jsou zase ti staří dobří Lamb. Bohužel jak v dobrém, tak špatném slova smyslu. Lamb si zachovali i na nové desce svůj unikátní zvuk, aniž by se vysloveně opakovali. Zároveň ale Barlow s Rhodes nepřišli s ničím novým nebo výjimečným. 4. února v pražském KD Vltavská a o den později ve Flédě v Brně se tak publikum asi bude těšit především na starší písně Lamb, spíše než na jejich albovou novinku.

Na internetu se první nahrávky Youth Lagoon aka Trevora Powerse objevily v květnu tohoto roku a hned způsobily slušný rozruch. Netrvalo dlouho a Trevor se upsal vydavatelství Fat Possum. Na podzim vyšla debutová deska The Year of Hibernation a lidé z Fat Possum si určitě mnou ruce. Nečekají je sice žádné kolosální prodeje a zisky, ale takhle dobré indie album už tu dlouho nebylo.

Poslední rok Trevora Powerse se tak podobá pohádce naší doby, až hraničí s klišé. Dvaadvacetiletý studentík anglické literatury trpící chorobnou úzkostí zplodí doma u rodičů v ložnici pár písniček. Vystačí si jen se synťákem a počítačem. Zpívá o svých trápeních, o věcech, o kterých nedokáže s nikým mluvit. Pár svých indie-popových skladeb nahraje na Bandcamp. A co se nestane. Objeví ho velké vydavatelství. Jeho album si zamilují recenzenti Pitchforku. Trevor sekne se školou i s prací prodavače v obchodě s oblečením a odjíždí na koncertní šňůru po Spojených státech a Evropě.

Nutno podotknout, že za tímhle pohádkovým příběhem nestojí ani tak náhoda nebo štěstí, ale hlavně hudba, kterou Youth Lagoon dělá. Ta Trevora odlišuje od tisíců jemu podobných, kteří skládají muziku doma na koleni. Youth Lagoon má v sobě něco víc. Možná je to upřímnost, cit pro melodii, atmosféru nebo něco úplně jiného. Těžko říct, ale The Year of Hibernation člověka prostě dostane. Chytí za koule. Jen se musí poslechu dopřát čas. A klid.

Jako když venku prší
„Youth Lagoon nejsem já. Je to jenom část mě. Byl jsem na střední v hodně kapelách a vždycky jsem se snažil definovat sebe sama hudbou, jakou hraju. Tak trochu jsem se snažil najít smysl žití v tom, že jsem v kapele. Ale letos jsem si konečně uvědomil, že se nemusím definovat hudbou, ale že můžu dělat něco víc – hudbu, která pro mě osobně něco znamená. A to je Youth Lagoon,“ popisuje na webu Fat Possum Records svůj projekt Powers.

Trevor zpívá o holkách, které ho opustily. I o těch, které nikdy neměl. Zpívá o lidech, se kterými nemůže být. Ale jeho hudba není pesimistická. Daleko spíš melancholická a svým zvláštním způsobem vlastně i veselá. Hořkosladká. Poslouchat Youth Lagoon je podobný pocit, jako když víte, že venku prší, ale o to víc si užíváte, že můžete být doma v teple zachumlaní v posteli.

Youth Lagoon neprodukuje klasický (indie) pop. Zastřený hlas a hutný zvuk jako by ani nevznikaly doma pod rukama jednoho jediného člověka. Skladby většinou nemají klasickou písničkovou strukturu sloka-refrén-sloka. Trevor pečlivě buduje atmosféru každé písně, a ta postupně graduje. Aby k ní pronikl, člověk se musí zastavit a pozorně poslouchat. Po chvilce ale začínají být čisté melodie na The Year of Hibernation až nebezpečně návykové a chytlavé. A Trevorův teskný vokál je třešnička na dortu.

Hity nehledejte
Na albu není jednoznačný hit. Žádná píseň neční nad ostatní. Přesto se jednotlivé skladby neslévají dohromady, vytvářejí skvěle pasující a uzavřený celek. Hity si tak na albu musí každý objevit sám. Jako singl doprovázený oficiálním videem zatím vyšla pouze skladba Montana. Mnozí označují za nejlepší počin na albu July. Mně osobně nejvíc přirostla k srdci Seventeen. Ne a ne se oposlouchat. I když studiová živá verze July, která je k poslechu na Pitchfork TV, taky stojí za to. |

Youth Lagoon
The Year of Hibernation
2011
40:16

DEPARTURE @ ROXY: Dan Bárta & Illustratosphere a Lanugo
Pražský klub ROXY vstupuje do svého 20letého výročí s novým multižánrovým koncertním projektem DEPARTURE, jehož stěžejní myšlenkou je představit veřejnosti mladé a talentované kapely či jiné umělce, které vybírají známí muzikanti a další osobnosti českého showbizu.

Jako první se této role zhostí 18. ledna Dan Bárta & Illustratosphere, kteří si do ROXY pozvou pop-jazzovou partu Lanugo a člena kontroverzní umělecké skupiny Ztohoven, VJe Romana Týce.

Nadějná šestičlenná formace Lanugo má na svém kontě už dvě alba a mezi jejími členy najdeme samé zkušené muzikanty, kteří hrají nebo hráli například s Toxique, Lenkou Dusilovou či Davidem Dorůžkou. Ať už tedy půjde o koncert Lanugo, nebo Dana Bárty & Illustratosphere, čeká nás 18. ledna v ROXY večer plný skvělých muzikantských výkonů a zajímavých žánrových přesahů. A kdoví, možná dojde i na společný jam…

Klub bude otevřen od 19 hodin. Vstupenky koupíte v předprodeji sítí Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream nebo přímo v ROXY za 270 korun + poplatky, na místě zaplatíte 350 Kč.

Zapomeňte na mrazy! V ROXY vás zahřeje DJ S.P.Y
Kdo z vás si libuje v progresivním drumandbassu, ten si kroužkuje v diáři 20. ledna. Do ROXY totiž ten den dorazí na pravidelnou party Bush jeden z nejrespektovanějších d’n'b producentů současnosti DJ S.P.Y, kterého navíc na pódiu doplní britský MC LowQui.

Doménou původem brazilského producenta je především temnější a minimalistický zvuk. Dokáže ale překvapit i zpívanou hitovkou nebo pořádným nářezem. Je tedy nasnadě, že i přes lednové mrazy bude v ROXY pořádně horko!

Startuje se ve 22 hodin a kromě S.P.Ye zahrají Ghonazales & MC Lindee, Anakin a IM Cyber. Lupeny seženete v předprodeji Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream.

autor: Lukáš Kadeřábek

Ten den se nikomu nechtělo ven. Mrholilo a ostrý vítr šlehal do prokřehlých tváří. Všichni, kteří se nechali ovlivnit a na Silent Disco se onoho podzimního večera nevydali, mají čeho litovat. Já mám naopak nač vzpomínat a o co se podělit. A všichni společně se můžeme těšit na další mejdan, kde lze slyšet i špendlík upadnout.

Silent Disco je už od pohledu divné. Než jsem si zvykla, připadala jsem si jako ve filmu Tron, nebo rovnou jako na jiné planetě. Pokladní každému u vchodu zapůjčil bezdrátová sluchátka a obeznámil nás s jejich používáním: „Tady se to zapíná a vypíná, na druhým uchu přepínáš kanály a tady je ještě kolečko hlasitosti. Jasný?“ Jasný. Jakmile jsem stiskla vypínač a zatočila oním kolečkem, rozezněl se mi do uší proud hudby jednoho z DJů a diody na přední straně sluchátek se rozzářily buď zelenou, nebo modrou barvou. Hudbu na modrém kanálu ovládali DJové Rádia Wave a zelený patřil zástupcům hostícího KC Zahrada.

Chuligáni řvali refrén
Chvíli jsem se bavila pohledem na vyjukané prvouživatele takového udělátka a sama jsem se také sžívala se svěřeným zařízením. Po několika pokusech už prsty míří automaticky správně, ovládání je intuitivní. Parket sálu se ještě zcela nezaplnil, proto jsem zatím hudbu vypnula, sejmula sluchátka a šla si na ochoz prohlédnout výstavu fotografií. Z ponoru do krás zachycené české krajiny mě vytrhli nějací chuligáni, kteří ve foyer pode mnou sborem, a navíc falešně vyřvávali nějaký rázný refrén. Až při pohledu na jejich jednotně zeleně svítící hlavy mi došlo, že je písnička nenapadla jen tak. Kontrola zeleného kanálu mi to potvrdila a o několik vteřin později jsem se sama přistihla, jak polohlasem pořvávám s nimi.

„Silent Disco jsem poprvé viděl v létě na festivalu Rock for People a řekl jsem si, že bych to chtěl zažít znovu. Před časem jsem proto v Českých Budějovicích uspořádal narozeninovou oslavu s tímto konceptem a teď jsme se pokusili přenést tancování se sluchátky i do Prahy. Jedna z výhod Silent Disco nahrává pořadatelům, kteří nemusí řešit přílišnou hlučnost akce ani včasné ukončení produkce z důvodu případného rušení nočního klidu. Rozhodně jsem ohledně budoucnosti Silent Disco pozitivní, zatím jsem měl od všech jen nadšené reakce. Kdo chce jen poslouchat muziku, může. Kdo chce mít možnost pobavit se s přáteli, má taky šanci. Tady nikdo o hlasivky ani o uši nepřijde!“ směje se organizátor nevšední tancovačky Lukáš Černý.
Vydala jsem se do hlavního sálu. Na každé straně stál u zdi jeden DJský pult a v prostoru mezi nimi se do rytmu svíjela těla tanečníků. Jenže do jakého rytmu? Obvykle se přirozeně shlukovali posluchači naladění na stejný kanál, ale podmínkou to nebylo. Mezi návštěvníky byl například i pár, kdy jí svítila hlava modře a jemu zeleně. Vydržel vzdorovat dlouho, než se nakonec přiladil na společnou vlnu. Musím říct, že volba nebyla snadná, muzika hrála sice žánrově dost rozdílná (například rock’n’roll versus elektro ambient), ale na obou frekvencích výborná. Přelaďovala jsem a připadala si trochu jako na tenise, kde vás také hlavní aktéři nutí otáčet hlavou sem a tam. Ostatní fanoušci se také hrdě prezentovali barvou svého oblíbence, který bojoval proti svému DJskému soupeři o jejich posluchačskou přízeň.

Spojeni rozdělením
Prošla jsem kolem mladíka, jehož sluchátka zářila stejnou barvou jako ta moje. Všiml si toho a usmál se na mě. Volba spojuje. Jeden z návštěvníků však trefně poznamenal, že tento způsob taneční zábavy od sebe lidi zároveň separuje. Každý se uzavře ve svém světě a pro navázání komunikace je třeba překonat nemalou překážku v podobě „klapek na uších“.
Hnidopich by mohl najít nevýhod více: sluchátka cuchají pečlivě vymodelované účesy, schovávají drahé náušnice a neustálé přelaďování kanálů a hlasitosti zvuku zaměstnává ruce tanečníka. Jednoduchý úkon zakoupení drinku tak nabobtná o několik mezifází: dojít k baru – sundat sluchátka – objednat drink – zaplatit – nasadit sluchátka – vzít si drink – vrátit se na parket.

Tichý nářez
Koncept tiché diskotéky má ovšem také své výhody. Uvítala jsem především možnost regulace hlasitosti, takže jsem měla jistotu, že po této tancovačce mi druhý den v uších rozhodně pískat nebude. Zvuk je čistý a nepřerušují jej žádné rozvášněné rozhovory okolních tanečníků. Jistý půvab v tomto způsobu paření mohou spatřit především začínající DJové, kteří tak snadno vizuálně zjistí, jaká hudba sklízí u posluchačů ohlas a která vybízí k přeladění. Navíc mohou vzájemnou kontrolou kanálů průběžně špehovat svého soka a pohotově využít hluchých míst ve svůj prospěch. I já jsem ze zvědavosti přeladila, když jsem viděla, s jakou vervou se svíjejí tanečníci do zeleného rytmu.
Opravdová zábava ale začala až poté, co jsem si sundala sluchátka z hlavy. Bylo slyšet jen vrzání bot o podlahu, funění udýchaných tanečníků, polohlasné pobrukování a občasné výkřiky do naprostého ticha: „Jo, to je nářez!“ Přestože jsem tentýž stav před malou chvílí sama zažila, připadala jsem si jako v blázinci. Nemohla jsem si pomoci a musela jsem se celé té podívané smát. Cítila jsem se najednou jako hluchá.

akce Silent Disco proběhla 30. 11. v KC Zahrada na Jižním městě

V neděli 11. 12. v divadle Na Prádle proběhl křest nového CD skupiny Hm… Album se jmenuje Klukoviny a je určeno dětem. Kapela zahrála odpoledne pro své nejmladší fanoušky, my předkládáme několik momentek z večerního dospěláckého koncertu. Repete obou vystoupení si nenechte ujít ve čtvrtek 19. 1. 2012 v Divadle Dobeška. Děti se svými rodiči od 17:00, momentálně bezdětní posluchači potom od 20:00. Těšte se!

Prosincovou One Night opepří Funk D’Void
Skotský producent Lars Sandberg aka Funk D’Void je za svou takřka dvacetiletou kariéru považován za jednoho z nejlepších producentů poslední dekády, který posunul dancefloor z devadesátých let do 21. století.

Na vlastní kůži si to sami ověříte v pátek 9. prosince v pražské Roxy, kde vám Funk D’Void zamotá hlavu a rozhýbe tělo jako speciální host pravidelné akce One Night.

Talentovaný rodák z Glasgow, který kroutí desky už od útlého věku, má na svém kontě slušnou škálu hitů jako Jack Me Off či Bad Coffe i remixů od Underworld přes New Order až po Kevina Saundersona. Coby uznávaný producent a jeden z nejvytíženější DJů dneška splňuje svým stylem vše, co čekáte od skutečného milovníka hudby. V Roxy se tak těšte na takovou nálož energie, která vám vydrží možná až do Vánoc!

Akce začíná ve 22:00 a kromě Funk D’Voida zahrají Radio 1 resident DJs Josef Sedloň a Dan Cooley. Lístky seženete v předprodeji za 150 Kč + poplatky.

Akustická divočina
Myslíte si, že hrát akusticky znamená především poklidně? Chyba lávky! Zdeněk Bína (ex -123 min.) a Honza Urbanec v pražské Roxy názorně předvedou, že akustický koncert může být také náležitě živelný a barevný.

Stane se tak v úterý 20. prosince v rámci prvního dílu projektu Late Night Acoustic Chill Out Show Case, který pánové hodlají vyplnit pulzujícím mixem world music, jazzu, blues, flamenca nebo cikánských a arabských melodií. Vzhledem k instrumentálním schopnostem obou zúčastněných je nadmíru jasné, že to bude pořádná jízda!

Začíná se ve 22:00. Lupeny pořídíte v předprodeji za 160 Kč + poplatky. Ale pozor, kapacita je omezená!

autor: Lukáš Kadeřábek

Přinášíme vám výběr fotografií z koncertu Submotion Orchestra (UK) + Floex Live (CZ) v rámci festivalu Music Infinity 2011, který proběhl 25. 11. ve Velkém sále Městské knihovny v Praze.

Každý z nás občas udělá nějakou tu bláznivinu. Přestože tihle čtyři kluci už chlapeckým kamaším poněkud odrostli, padá z nich jedna klukovina za druhou – a dnes už tolik, že se vyplatilo jim věnovat celé CD.

Skupina Hm… oblažuje vnitřky našich uší a duší nějaký ten rok – první koncerty se datují do roku 1994. Jak to jen dělají, že každé jejich vydané CD působí tak svěže, nově a hravě? Kde i po 17 letech berou tu dětsky přidrzlou energii? Snad v poetických textech předních básníků, které zhudebňují, snad jeden ve druhém. Jediným hmatatelným důkazem stárnutí všech členů kapely jsou jejich ratolesti. Průrazné dětské hlásky jsou zaznamenány už v písních z předchozích alb, tentokrát se tatínkové rozhodli věnovat svým i cizím ratolestem celou desku.

Skalní fanoušci už některé písně znají z koncertů, jiní si zase spojí členy Hm… se spřáteleným hudebně divadelním projektem Kašpárek v rohlíku. Sice si do Kašpárka občas odskočí i samotní hudebníci z Hm…, a to i ačkoli právě Kašpárkovi svou nejnovější deskou polezou nejvíc do zelí.

Hm… si dosud dokázali vždy zachovat svůj jedinečný zvuk, melodiku a nápaditost, o mladé posluchače by tedy nouzi mít neměli. Těm totiž může pod stromečkem přistát další parádní hudební úlovek, který bude čočka autorádia nenávidět, děti milovat a rodiče přinejmenším snášet.

Křest a ochutnávka alba Klukoviny se uskuteční v neděli 11. prosince od 17 hodin v Besední 3. Od osmi večer pak volně naváže koncert pro dospělé. Po křtu tedy hybaj všichni prckové na kutě a dospěláci Na Prádlo!

skupina Hm…
Divadlo Na Prádle
Besední 3, Praha 1
ne 11. 12.
17:00 křest CD Klukoviny
20:00 vánoční koncert pro dospělé

Přijďte se přesvědčit, že zajímavá a progresivní muzika se nehraje jen v rámci jasně ohraničených žánrů, a to 19.–26. listopadu na festival Alternativa 2011.

Úvodní večer hlavního programu ve středu 23. 11. bude k prasknutí nabitý hvězdnými jmény zahraniční nezávislé scény. V klubu HooDoo se představí Akron/Family, Hitman’s Heel – projekt americké malířky, hudebnice a performerky Danielle de Picciotto a Alexandera Hackeho (Einstürzende Neubauten) a další.
24. 11. oslaví 5. výročí vzniku vydavatelství okrajové hudby Polí5, např. Skrytý půvab byrokracie, B4, Zátory, DoMa Ensemble, Jindra Holubec či Kora Et Le Mechanix.

I další dva večery, 25. a 26. 11., slibují výjimečné hudební zážitky: texty básníků Jürgena Fuchse a Ivana Wernische zhudebněné Mikolášem Chadimou zazpívá Dagmar Krause, vystoupí izraelská skupina Kruzenshtern i Parohod, duo legend německé alternativní scény FM Einheit (ex Einstürzende Neubauten) a Joachim Irmler (Faust), argetinský improvizátor Fernando Perales v duu s Georgem Cremashim a řada dalších.

Festival přináší hudební dobrodružství, nečekaná žánrová setkání a hledání nových tvůrčích možností.

Celý program a ostatní podrobnosti najdete na www.alternativa-festival.cz.

autor: Adéla Kebrdlová

Ve čtvrtek 17. listopadu od devíti večer v Lucerně začínají ty pravé oslavy – 22. výročí založení Jednotky Akademického Rapu s novým albem Dlouhohrající děcka. Přijďte si je poslechnout, jako každý rok. Lístky za 350 Kč.

J.A.R.
Lucerna – Velký sál
Štěpánská 61, Praha 1
17. 11. 21:00
350 Kč

Návštěvníci žižkovského klubu XT3 se ve čtvrtek 20. října na pár hodin přenesli kouzlem hudby na Jamajku. Klávesák tří českých reggae kapel tu totiž slavil své třicáté narozeniny a postupně si s nimi v průběhu večera zahrál: Riddimshot, Bug’n'Dub a Švihadlo.

Přestože se původně jednalo o oslavu narozenin Honzy Šimáčka určenou hlavně pro jeho kamarády, zvučná jména kapel nalákala tolik milovníků prosluněné hudby, že už od začátku nebylo pod pódiem k hnutí.

Večer otevřeli zábavní Riddimshot, kteří dali prostor za mikrofonem energickému zpěvákovi U–Cee, známému především z Německé formace Mortal Kombat. Když jsem si při jedné z posledních písní na baru objednávala pivo, zaslechla jsem barmanova slova plná příjemného překvapení: „Tyjo, to je ale dobrá kapela, todlecto!“ Čekali jsme, jak si s vysoko nasazenou laťkou poradí další hudebníci.

Zavři oči a tanči
Po kratičké pauze nutné k výměně a nazvučení nástrojů nastoupili Bug’n'Dub. Jediné, co mi nešlo dohromady s houpavými rytmy a chytlavými melodiemi, bylo oblečení účinkujících. Dokonce i oslavenec se převlékl z příhodnější zelené mikiny do černé košile. Ve vyloženém kontrastu s produkovaným stylem hudby se paradoxně ocitl zpěvák skupiny, jehož celkové vzezření jako by nemělo vůbec nic společného s hlasovým projevem. Když jsem zavřela oči, řádil přede mnou šoumen tmavší pleti s dredy, ve volném, barevném oblečku a s něčím ke kouření nebo alespoň pití v ruce. Oči ale viděly přesný opak: učesaný blonďáček ve slušňáckých černých džínách a bílém triku. Nenechte se ale mýlit, četník módní policie nejsem, zpěvák mě rozhodně bavil a muzika mě nenechala ani chvíli v klidu stát. Přídavek jsme si bohužel nevytleskali, čas tlačil neúprosně. A teď má ještě přijít ta nejvěhlasnější hvězda večera?

A švihej!
Švihadlo není třeba dlouze představovat. Legenda českého reggae rozdováděné gratulanty nezklamala, zazněly staré známé hity i čerstvé pecky z nejnovějšího alba Času je málo. Lepé děvy obohatily své doprovodné vokály secvičenými tanečky a oba hlavní zpěváci ze sebe vydali emocionálně i hudebně to nejlepší. Před poslední písničkou přinesli ze zákulisí originální „dort“ z pivních láhví se zářícími svíčkami, které třicátník hravě sfoukl dřív, než jsem stihla okamžik zachytit okem objektivu. Nechtěli jsme šviháky ze Švihadla pustit z pódia.

Živá hudba skončila na minutu přesně v předem určených 23:30 a do nočních hodin hráli DJové MikKim a Aklemch z URNA sound. Zadýchaný parket a propocená trička přispívala k iluzi letní pohody na písečných plážích, kde se z reproduktorů bambusových barů linou přesně takové songy, které jsme mohli v XT3 od tří kapel oslavy třicátin Honzy Šimáčka slyšet. Díky za ten zázračný přenos v čase a prostoru a ještě třikrát tolik!

Joker platí od začátku své produkční kariéry za inovátora a jeho neustálé vybrušování a přesahování žánrů vyústilo ve snadno rozpoznatelný signifikantní zvuk, pro který si vydobyl respekt napříč světovou elektronickou scénou. Jeho grime i dubstepové beaty srší originalitou a Joker se nebojí sáhnout pro inspiraci například do crunku, westcoast g-funku a nebo třeba do svých oblíbených osmibitových digiher.

Jokerovy tracky jako Digidesign, Purple City nebo Tron už dnes patří do zlatého fondu dubstepu a jeho neutuchající invence ho dovedla až k vydání prvního studiového alba The Vision 19. října. Právě s tímhle albem Joker přijíždí na svůj pražský koncert v rámci party Disorder, a navíc veze zbrusu nový materiál, který jsme v Čechách doposud neměli možnost slyšet.

Jokerovo vystoupení doplní svými sety ti nejpovolanější z domácí scény: A51 DJs Smack a MC Fuckstroy a Chik. Sestavu dále doplní dva borci z pražské crew Dubsteblog, DJs Franill a Dryman.

DISORDER with JOKER
(KAPSIZE/UK)
12. 11. 22:00
Klub Roxy
Dlouhá 33, Praha 1
200 Kč + poplatky / 250 Kč na místě

autor: Milan Říha

Přesně tohle God is an Astronaut dělají. Šest minut, deset minut, každou písničkou, po celých 48 minut desky Age of the Fifth Sun, která loni vyšla. Vlastně to dělají po celých devět let, od roku 2001, kdy se GIAA dala dohromady.

Jestli ostatní žánry vynikají texty, pak post-rock určitě ne. Jestli je punk pogo, tohle je tiché naslouchání muzice a pokyvování hlavou. Občas ale unaví víc než vrážení do ostatních a skákání z podia. A jestli mám hodnotit počtem fanoušků, rozhodně se nedostanu k poličce popular.

Ale zpátky k časům, kdy všechno skončilo. Píše se rok 2005 a světlo světa spatřuje druhé album All Is Violent, All Is Bright a skladby jako When Everything Dies. Psychedelické šestiminutové instrumentálky plné elektroniky a akustických bicích pomáhají několika z nás dožít se chvíle, kdy noční metro ohlásí „Konečná stanice, prosíme, vystupte“. Na závěr amerického turné s touhle deskou kapelu okradou o všechno vybavení v hodnotě 20 000 dolarů. GIAA jsou na mizině, další deska Far from Refuge (2007) tak vychází téměř bez jakéhokoli proma. A stojí je dalších dvacet tisíc. Na všechno jsou sami – čtyři Irové hrající post-rock. Ale hrají ho dál.

Matematický důkaz ráje
Roku 2010 se objevuje Age of the Fifth Sun a další člen v GIAA. Jestli předtím zkoumali věčné zatracení, sebevraždy hvězd a jak by to znělo, kdyby všechno umřelo, zmizelo, skončilo, teď je jejich leitmotivem mantra, že ráj je pořád tady.

Je to všechno matematicky propočítané. Perfekcionisté GIAA si s každou písničkou pohráli, jako by byla jediná. Ve skladbě Lost Kingdom se vracejí k minulé tvorbě vyznačující se pomalým plynutím. Golden Sky je nesená klavírem a negativním nádechem. Chytla by se i na pohřbech. Dark Rift je pomalá, zvláštní, temná a nevadí, že dvouminutová. Parallel Highway zrychluje směrem k další a další a další a pak k Age of the Fifth Sun. Jediná z celé desky nezní uceleně. Zní jako několik různých nápadů vtěsnaných do šesti minut. Jakoby měli až příliš dobrého materiálu a neměli ho kam dát. Zpomalování, zrychlování, opakování, konec. Pak už zůstává jen ráj, Paradise Remains. Skrz tichou skladbu prosvítá trocha optimismu. A tím taky deska končí.

Pět desek za skoro deset let. Ani o krok od post-rocku, jen zdokonalování se a využívání nápadů, které jsou k dispozici. Hodí se, když usínáte, hodí se možná i do snů. Chlápky z GIAA si nepředstavíte, jak vysedávají po hospodách a vymýšlejí riffy u piva. Spíš je vidíte, jak si vsedě uprostřed tmavé místnosti pobrukují melodie a zapisují je tužkou na kus papíru. Někde vedle nich se válí prázdné flašky od vína. Nepíšou texty jako „se přidej, je víkend, a všichni máme drinky svý“. Nepíšou vůbec žádné texty. Vytvořili takovou hudbu, že ani nejsou třeba. Příběhy, které si domyslíte, jsou jen na vás – slova, postavy, situace i příběhy. Anebo taky nic. To jsou ty nekonečné možnosti post-rocku.

Zatažená, chladná sobota 8. 10. s předzvěstí sychravého podzimu a mrazivé zimy. Přesto několika tisícovkám lidí zima není. Zahřívají se tancem u reprobeden při monotónním dunění beatů podobně jako kdysi indiáni u ohně za zvuků bubnů. Jeden indián v ponču a čelence s pery si právě zapaluje cigaretu. Kromě něj je tu také hodně mimozemšťanů, příšer všeho druhu a mafiánů. Úplně nejvíc je tu však technařů. A potom policistů.

O pouhé skotačení u beden a promenádu v maskách ale nejde. DIY karneval je již 8 let svébytným vyjádřením techno subkultury. Letošní ročník této streetparty nesl název „My jsme krize“. Poselstvím celé akce bylo upozornit na krizi, ale nikoli médii tolik propíranou hospodářskou, ale spíše na krizi důvěry společnosti k elitám, předevšímtedy k politikům, a s nimi spojenou korupci a klientelismus. Zajímavé a aktuální bylo například výtvarné zpracování výherního automatu na jednom z alegorických vozů projíždějícím průvodem s popisky: „Hezky to bliká, co?“ a: „Nakrmíš mafii?“.

Průvod vozů se soundsystémy, hip-hopovým doprovodem a tanečníky v maskách i bez mířil z Holešovic do centra Prahy a následně zpět po magistrále. Účastník si tak mohl vychutnat procházku po Hlávkově mostě a následně zablokované Václavské náměstí, které se na část podvečera proměnilo v menší Czechtek. Náhodní kolemjdoucí, pokud zrovna nešlo o řidiče čekající na zprůjezdnění silnic, projevovalizvědavost, místy dokonce nadšení, při náletu na toalety v nejmenovaném fastfoodu jsem zaregistrovala u některých až zděšení. Navzdory příjemné atmosféře jakéhosi tajného spiknutí a sympatické myšlence ulic lidem, tančení u reprobeden je přece jen o dost lepší mimo civilizaci. Zbývá mi tedy už jen přečkat ten sychravý podzim a mrazivou zimu…

Kdekdo si stěžuje na nulové příležitosti, protože prý nemá ty „správné kontakty“. Pro hudebníky je tu ale dobrá zpráva, existuje totiž Red Bull Music Academy, který nabízí talentovaným hudebníkům sdílet své zkušenosti, učit se od mistrů a zdokonalit se ve svém stylu.

Celá akce vyvrcholí letos na podzim téměř měsíčním workshopem v Madridu. Než se však španělskou metropolí rozezní všelijaké beaty, organizátoři budou mít už dávno plné ruce práce. Nejdřív ze všeho skupina architektů a designérů zrekonstruuje Matadero Madrid, objekt bývalých jatek z počátku 20. století, kde vybudují studia a prostory pro vysílání radia. Teprve pak mohou přijet všichni pozvaní hudebníci, kteří naplní vysílání rádia, budou součástí rozhovorů a samozřejmě i živých přenosů z večírků pod horkým španělským nebem, tedy z koncertů a DJ setů účastníků Red Bull Music Academy spolu se světoznámými jmény. Důkazem, že koncept Red Bull Music Academy spolu s nově vybudovanými centry živého současného umění funguje, jsou města jako například Barcelona, Londýn, Melbourne, Toronto, Sao Paolo nebo Cape Town.

Akademie nabízí talentovaným hudebníkům příležitost přiučit se od nejlepších z nejlepších hudebních mistrů. V minulosti se na konceptu Red Bull Music Academy podílely takové legendy jako Steve Reich, Chuck D, Mark Ronson, Sly & Robbie nebo Gilberto Gil. Na programu jsou workshopy a nejrůznější doprovodné akce, studiová a nahrávací sessions nebo “jenom” jamování. Z Red Bull Music Academy nedostanete žádný certifikát, ani nevyhrajete žádnou cenu. Zkušenosti jsou ale k nezaplacení. I proto tvůrci Red Bull Music Academy hovoří o celkovém zlepšení a zpestření hudební scény, což rozhodně není malý cíl.

Kouzlo všeho je, že se může přihlásit každý, kdo je blázen do hudby. Můžete být DJ, skladatel, producent, beatboxer, zkrátka můžete dělat jakýkoli styl muziky. Přihlášky na další ročník se budou podávat v únoru 2012. Ochutnat atmosféru můžete ale už teď na redbullmusicacademy.com, kde najdete videonahrávky všech důležitých přednášek a workshopů.

Přijďte 5. listopadu do prostoru Roxy / NoD v Dlouhé 33 na originální mélange hip hopu, beatboxu, jazzu, ale i soudobé vážné hudby a staré hudby. Neodolatelnou směs pro tavicí kotlík talentovaných hudebníků namíchal multižánrový festival Struny podzimu a naservíruje ji pod názvem Spotlight. Středobodem programu a hlavní hvězdou večera bude Robert Glasper, který vystoupí se svou hiphopovou formací Experiment. Vedle Glaspera vystoupí celá řada tuzemských i zahraničních hvězd a mladých umělců, kteří se budou v průběhu večera objevovat v různých formacích na různých pódiích.

Během večera vystoupí ceněný poetický rapper, čerstvě nominovaný na Mercury Prize, Ghostpoet (UK), Ondřej Pivec se svým CPR bandem, společně vystoupí David Dorůžka Trio a Luboš Soukup. Těšte se dále na Orchestr Berg, který představí tvorbu mladých českých skladatelů. Nečekané hudební setkání slibuje vystoupení Vojtěcha Dyka po boku ansámblu Musica Florea na půdorysu staré hudby a zároveň se poměří s beatboxerem En.druem. Na závěr můžete očekávat společnou jam session všech interpretů.

Projekt Spotlight již po 3 roky patří k pravidelným platformám festivalu, letos však poprvé vyrostl v celou klubovou noc. „Budeme mít k dispozici několik pódií, několik scén, součástí večera budou také projekce, debaty čili Q & A se zahraničími i domácími umělci…,“ láká na netradiční formát festivalového večera umělecký ředitel Strun podzimu Marek Vrabec.

V Roxy vystoupí také vítězové loňského ročníku hudební soutěže Strun podzimu O2 Extra šance Soliloqui. Zároveň bude vyhlášen autor nejoriginálnější cover verze hitu kapely Nirvana Smells Like Teen Spirit, což je úkolem letošního ročníku soutěže. Soutěžní nahrávky je možné zasílat až do 20. října. Více na www.strunypodzimu.cz/o2-extra-sance.

Struny podzimu nabídnou mezi 26. zářím a 10. listopadem dalších devět koncertů s puncem exkluzivity: vystoupí mimo jiné jazzmeni Avishai Cohen a Charles Lloyd nebo finský akordeonista Kimmo Pohjonen. Více na www.strunypodzimu.cz.

Struny podzimu: Spotlight
st 5. 11., 19:30
Roxy / NoD
Dlouhá 33, Praha 1
450 Kč


autor: Silvie Marková

Americká DJka a producentka Robyn Chaos se proslavila díky celosvětové drum and bass sérii akcí s brutálním designem i obsahem. Ve čtvrtek 27. října se poprvé představí v Praze v klubu Matrix na 6. narozeninách značky DNB LEAGUE, která se zabývá výrobou d’n'b oděvů a na počest Robyn pojmenovala svoji oslavu jako „DNB LEAGUE 666“ (www.dnbleague.com).

Robyn Chaos založila spolu s djem Dylanem Therapy Sessions, které se od roku 2003 rozšířily takřka po celém světě. Hudba Therapy Sessions je oproti dnešnímu drum and bassu ultra tvrdá až pekelná, design akcí nezapře určitou inspiraci ultra metalem. Na letácích Therapy Sessions najdeme lebky, hnáty, rozpitvaná těla, ďábly ve všech podobách a samozřejmě nemůžou chybět pitevní nástroje a spousta krve!

Na Therapy Sessions v Herbalu ze začátku vystupovali třeba i Pendulum, Dieselboy, Loxy a jejich záznamy jsou dodnes jedny z nejlepších setů. Vedle toho, že Robyn Chaos produkuje vlastní hudbu, založila ještě bookingovou agenturu Anger Management, která se stará se o umělce jako Panacea, Cooh, Dylan, Audio, Current Value, Counterstrike či Limewax.

Pokud chcete zkusit jiný než komerční drum and bass a zapeklit si, doražte do Matrixu. Jako další hosté zahrají budějovický audio šílenec Forbiden Society a pražský N-core!

DNB LEAGUE 666:
6. narozeniny DNB LEAGUE
čt 27. 10. 20:00
DJs: Robyn Chaos (Therapy Sessions, Freak rec., USA) + Forbiden Society + C.N.B (drumandbass.cz) + M4Y4 + N-core + Emeka (Caik) + Tons (Caik)
do 22:00 100 Kč, po 150 Kč
prvních 50 v triku nebo mikině DNB LEAGUE vstup zdarma
www.dnbleague.com


autor: Michal Tůma

Ten své písně zpočátku pěl pouze přátelům v tichu svého bytu, zničehonic se ale ocitl v řadách sestavy The Ruin Of Ruins, kde jeho zpěv a elektrickou kytaru doprovázela trojice RUiNU, což je asi to nejlepší, co KLaNGundKRaCH dosud dali světu. Po rozpadu The Ruin Of Ruins přichází Rouilleux coby polovina dua No Pavarotti do styku s noisem a improvizovanými psychedelickými cáry zvuků, kde vyměnil kytaru za syntezátor a kde spolu s K!ammem tvoří dynamické audioporyvy jakoby překryté těžkou peřinou vzduchu chvějícího se při požáru. No Pavarotti zatím vydali čtyři tituly, z toho jeden na kazetě, podnikli krátké evropské turné a rozhodně stojí za pozornost.

Název Rouilleuxova CD Zugzwang údajně pochází z šachové terminologie a označuje situaci, kdy je pro hráče nevýhodný každý další tah. Nezáviděníhodná situace skrývající v sobě dlouhé minuty uvažování o co nejmenším zlu. A přesně taková je i hudba na CD, neveselá a táhlá, i když nikdy utahaná. Roulleux se nebojí hluku a buduje strmé stěny ze zvuků elektrických kytar, občas mu vypomohou krabičky obsluhované K!ammem a Jorgem Boehringerem (strůjcem pozoruhodného jednočlenného projektu Core Of The Coalman), dvakrát zazní bicí nástroje, u nichž nejsem schopen rozeznat, jsou-li živé nebo také hrají „z krabičky.“ Pokud to druhé, blahopřeji k přesvědčivému zvuku. Kytary mají právě ten zvuk, který rockapopový Vojtěch Lindaur kdysi označil za „nakurvený“ a leckdo jiný za shoegaze či noise, zpěv se v nich utápí právě tak, aby ještě bylo rozumět slovům. Intenzita i míra lo-fi je uměřená právě tak, aby bylo jasné, že Rouilleuxovi jde o to, aby jeho texty byly vnímány. Majitelé CD s účinně strohým handmade digipackem jsou na obalu nabádáni, aby si texty vyhledali na rouilleux.net. Mým favoritem je Nay II, v níž konečně střízlivý básnický subjekt pozoruje, jak se jeho buňky škrábou, cítí jejich kosti a vnímá, jak jím stavební kameny jeho těla smýkají sem a tam.

Z osmi textů alba si sedm napsal Rouilleux sám, autorem Cascanda je Samuel Beckett. Všechny texty jsou psány volným veršem, bez rýmů i struktury sloka-refrén, jediným náznakem struktury je občasné opakování slov či veršů. Díky této podobě a neuspěchanému, pečlivě artikulovanému podání a částečně i díky svému hlasu Rouilleux místy připomene britského básníka a duši skupiny Current 93 Davida Tibeta, nevíce snad v Sailings, která je ale zároveň nejpodmanivějším – i nejdelším – kusem alba. Tahle inspirace (pamatuji si Ruin Of Ruins hrát na koncertě jednu currentovskou „vypalovačku“) ale nepřekračuje hranice plagiátorství. Zugzwang je sebevědomý, dospělý a neotřele znějící debut.