Pokud jste filmovými fanatiky a máte pocit, že každoroční přehlídky německého nebo třeba francouzského filmu jsou už příliš nudné, mám pro vás dobrou zprávu. Od 11. do 15. ledna proběhl v kině Světozor u nás vůbec první Festival íránských filmů. A velký zájem, který u diváků vyvolal, naznačuje, že by nemusel být ani posledním.

Návštěvu luxusního domu lásky v době přelomu 19. a 20. století zprostředkovává francouzský režisér Bertrand Bonello. Přibližuje jak rozkoš, tak i ponížení a bolest, a ukazuje obě strany mnoha mincí tehdejší zábavy bohatých pánů.

Když hodíte žábu do vroucí vody, lekne se a vyskočí. Sedí-li ve studené, kterou postupně dovedete k varu, nechá se uvařit zaživa.

Kino Aero již osmým rokem pořádá soutěž krátkých filmů Aerokraťas. Mohou zazářit amatéři i profíci a odměnou je promítání před celovečerními filmy. Což je jedna z tradic, kterou se zaslouží zachovávat i podporovat.

„Pohřběte mne bez rakve, nahou a bez modlení, obličejem nejprve proti celému světu. Na mém hrobě nebude položen žádný kámen. A moje jméno ať nikam netesají. Nechci epitaf pro ty, kdo nedodržují své sliby.“

Filmasia svým zaměřením na u nás nepříliš distribuovanou, ale značně populární asijskou kinematografii láká specifické publikum. Dvanáct filmů promítaných od 1. do 4. 12. ve Světozoru pocházelo zejména z Jižní Koreje.

Dánskému filmovému géniu, provokatérovi, manipulátorovi, položidovskému „nacistovi“ Larsi von Trierovi hrozí sice tučná pokuta 45 tisíc eur a taky pět let zvedání plesnivých sýrů ve francouzských věznicích, ale nepropadá panice ani depresi a chystá další film.

Thomas Vinterberg, „dogmatický“ spolubratr v kameře režiséra Larse von Triera, začal 4. listopadu natáčet svůj nový celovečerní snímek Jagten (česky Lov). Natáčení by mělo skončit do 21. prosince tohoto roku.

Věřte nebo ne, z baletu ve 3D kině je možná lepší zážitek, než kdybyste seděli v první řadě Mariinského divadla v Petrohradě. Fakt, že na sobě můžete mít místo fraku džíny, je pro někoho dalším plus.

Se svým novým snímkem Turínský kůň ohlásil Béla Tarr konec své kariéry. Po 33 letech bylo řečeno vše a nemá cenu se opakovat. Definitivní postoj nemohl maďarský režisér vyjádřit lépe, protože jakási všeobecná konečnost a nechuť či spíš nepotřeba zbytečně hovořit je protkaná celým filmařským epitafem.

Podtitul festivalu filmů Akiho Kaurismäkiho vtipně charakterizuje opakující se motivy jeho filmů. S kuřáky toužebně vyhlížejícími lepší život se mohli setkat návštěvnící kina Aero, kde byla promítána kompletní retrospektiva finského velikána.

Aktuální snímek Lůno mladého maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa sebou přináší spoustu otázek ale žádné odpovědi. Už úvodní titulky mohou svou minimalistickou stylizací působit dost nepřívětivě a jaksi neklidně. Bílý text běží nerušeně na šedém pozadí, aniž by jeho tok provázela hudba. Stejně šedivá a nehostinná je i pláž, na které se seznámí Rebecca (Eva Green) a Thomas (Matt Smith).

Nejaktuálnější a cenami ověnčené hrané i dokumentární snímky z Německa, Rakouska a Švýcarska opět přicházejí do kin díky přehlídce německy mluvených filmů DAS FILMFEST.

Přišel čas, kdy se zhmotnil i český král komiksu Alois Nebel. Cesta vede přes Sin City Roberta Rodrigueze.

Naši redaktoři vybrali filmy, které mají rádi a které jsou z jakéhokoliv důvodu „divné“. Co jiného také doporučit pro zlatavá odpoledne babího léta, kdy světlo odnášejí pavoučí vlákna ve větru, a tmy valem přibývá.

Drogy jsou špatné. Zabíjejí mozkové buňky a mysl i tělo strádají. Feťák začne zanedbávat svůj zevnějšek, své blízké, domácí práce a práci obecně. To můžeme vidět na každém rohu. Jenže existuje droga, po které se mozek naopak nastartuje, donutí vás dát svůj vzhled, domácnost i kariéru do latě a přinese vám přízeň žen, šéfa i bytné. Dáte si?

Myslím, že když jde v současné době kdokoli z nás do kina, neoblékne se jinak než běžně a netěší se týdny. Kina se stala již příliš normální součástí na to, abychom je vnímali jako společenskou událost. Jenže – sály zejí prázdnotou, pokud tedy nejde o mohutnou 3D projekci, což by měl mimochodem někdo zastavit, proč ta posedlost 3D?

Animovaných filmů u nás přibývá jako čmáranic na zdech. Nedávno ale vznikl pod vedením Libora Pixy krátký film Graffitiger, který dokázal vzbudit značný zájem i za mořem. Rozhovor s režisérem, animátorem a scénáristou v jedné osobě by si smluvil každý druhý pisálek. Mě ale víc zajímal pohled do zvukové kuchyně filmu, v němž zazní všehovšudy dvě holé věty. Zpovídat se nechal zvukař Marek Musil a autor hudby Michal Reynaud.